Když čtu tento článek, skoro mě mrazí, protože si vzpomenu na dobu, kdy jsem měla malé děti a neměla jsem ani tušení o této hrozbě. Byla jsem dost mladá matka, děti jsem měla během patnácti měsíců. Dcera hodně brečela, tudíž jsem ji pořád chovala,prakticky jsem se od ní nehnula, chovala jsem ji i při vaření apod., tehdy nebyly šikovné šátky jako dnes, tudíž jsem ji chovala prakticky na boku a i díky tomu se mi zhoršila páteř, od mládí jsem měla skoliozu.V noci spala v postýlce těsně vedle mé postele. Trpěla na silné střevní koliky. Syn poté, kdy jsem ho bohužel brzy odstavila, spal jako dudek, od kojení po další kojení.Neměl žádné bolesti bříška, nic. Byla jsem přesvědčená, že ty problémy jsou po mém mléku, přesto, že jsem se snažila vystříhat se nevhodných potravin apod. V poradně nebyli schopni mně poradit, maximálně mně dali pro dceru histeps, aby spala...Pokud by byl syn takhle probrečel celé dny, stejně jako první dcera,nebyla bych vůbec schopná se starat o obě děti a celou rodinu. To si nikdo, kdo to nezažil, neumí představit.Např. moje švagrová kojila a dítě spalo bez problému celé dny a tudíž se divila, že já nemám čas a pořád chovám mimino. Leckdo říkal: Tak ji pořád nechovej, nech ji v postýlce. Jenže ona nebrečela proto, že se chtěla chovat, že bych ji na to zvykla!! Často jsem ji uspala na ruce a po deseti minutách se probudila ještě v náruči bolestivým křikem a kroutila se. Nemohla jsem ji nechat v postýlce, brečela bolestí až modrala. Nejhorší to bylo zkraje, pak se to zlepšovalo a ustalo až v půl roce, kdy jsem ji převedla na umělou stravu.A jen jsem ji odstavila, byla jsem opět v jiném stavu.. Ale abych se vrátila k SIDS: syn nejraději spal na bříšku a opravdu spal vždy tvrdě, bez probuzení dvě tři hodinky, tudíž jsem třeba poté, co po nakrmení odříhl a usnul, vzala dcerku a šly jsme nakoupit do blízkého obchodu a vrátily jsme se třeba za půl hodiny. Ani ve snu mě nenapadlo, že by se mu něco mohlo stát. Bohužel neexistovaly žádné letáčky, které bych si v poradně přečetla, nebo aspoň kdyby nás někdo informoval o tomto nebezpečí. Takže - chlapeček, ještě spal na bříšku a ještě jsem ho neměla stále pod dohledem...kdybych měla děti dnes, asi bych se od nich nehnula ani na minutu a rozhodně bych si pořídila chůvičku, i když je pravda, že často vyvolá zbytečný poplach a matka je pak vyčerpaná a nevyspalá. Když byla dcera v Podolí v porodnici, přišli jsme za ní a nakonec chůvičku vypnula, protože ta se spouštěla každou chvíli i když dítě bylo úplně v pohodě. Zkrátka čím starší matka, tím starostlivější, možná ne každá, ale u většiny to tak je. Proto se taky stává, že prvorodičky kolem čtyřicítky snáze propadnou depresím a skončí na psychiatrii. Když žena rodí kolem dvacítky, není tak vyplašená, na druhou stranu zase některá nebezpečí podcení, zvlášť když nejsou žádné informace.