Milá Šárko, gratuluji k miminku!!
Také jsem rodila u Apolináře v únoru 2001 (devatenáctého - nepotkaly jsme se tam?) a také jsem po porodu cítila dost nejasnou nespokojenost s tolika zásahy, která se časem proměnila v nespokojenost úplně zřejmou a ve vědomí, že takhle už tedy ne - ačkoliv personál byl vesměs milý.
Je vidět, že mnoho maminek teprve po prvním porodu přesně ví, co chce - což není nic divného!
Já už jsem sice před porodem četla např. Znovuzrozený porod od M. Odenta a věděla jsem, že tak bych to chtěla, ale bohužel jsem jako každá prvorodička podlehla představě, že porod je VŽDY životu nebezpečná záležitost a že se tedy odeberu do nějaké pražské porodnice (vždyť Vrchlabí je tak daleko...), kde SNAD budu mít štěstí na personál...
Kdybych měla tolik informací jako dnes, nikdy bych k Apolináři nešla. Chtěla jsem přirozený porod a šla do porodnice, která je baštou konzervatismu. Už jen ti "zasloužilí" lékaři (teď mám na mysli ty konzervativní autory skript a učebnic - pocházejí od Apolináře). Jistě jsou odborníci na slovo vzatí, kteří si umějí poradit s mnoha komplikacemi, ale spojení "přirozený porod" jim neříká nic.
A přednosta kliniky, který řekne, že má občas chuť sdělit ženě, která příliš křičí: "Nech toho a chovej se slušně!" - to už je přímo zlý sen¨. (Přednosta Živný to řekl v rozhovoru pro MF Dnes tuším 24. dubna. Nedalo mi to a reagovala jsem - a reakci MF Dnes otiskla o měsíc později.)
Je mi smutno, když si pomyslím, že kamarádka, která prohlásí: "Mně ty přirozený porody a tak nezajímaj, nějaký stoličky... tak bych rodit nechtěla..." má v Praze na výběr z tolika porodnice a stoličku jí jistě nutit nebudou, kdežto ženy, které by si přály co nejméně zásahů (a třeba tu stoličku) musí "bojovat" a ještě se třeba vystavovat úšklebkům sester i lékařů (viz. článek Porod doma v Čechách).
Všem maminkám přeji šťastnou ruku při výběru porodnice a co nejvíce spokojenosti.