Ahoj,
Aliko, to tě lituju, s tím cestováním, ale ono se to možná časem zlepší. Já to celkem znám, Maty sice cestování vlakem a autobusem miloval a pořád se ho dožadoval, ale bylo to s ním peklo, - chvíli nevydržel sedět, poskakoval, vrtěl se, padal ze sedadla, lezl na sedadlo, dveře, okna... Vždycky, když jsme někam dojeli, jsem byla úplně vyčerpaná a zplavená. V autobusech to bylo o něco málo lepší, protože tam neměl kam prchat, když jsem ho nacpala k oknu a zablokovala vlastním tělem, ale zase jsem neměla kam utéct, když se rozhodl třeba vřískat nebo zpívat... Ale děsně se mu to líbilo. Jednou jsem mu, když fakt škodil v narvaném kupé, vyhrožovala, že už s ním jaktěživo nepojedu vlakem a budeme všude jezdit jen autem... to na nás ti lidi hodně zvláštně koukali. Teď - když mu s sebou vezmu walkmana, časopisy, knížky a jídlo - už to bývá relativně v pohodě, až na to, že nahlas hlásí stanice (včetně čísla těch vlaků) nebo chce mačkat všelijaká tlačítka (to je problém hlavně v metru a tramvaji, protože se k nim dere hlava nehlava).

Aleno - ten článek v ONA není bez chyby, ale myslím, že chtěl upozornit hlavně na ty společensky nepřijatelnější a nápadnější projevy AS - zmiňovali tam v téhle souvislosti i hyperaktivitu a LMD. Je fakt, že klidnější, pasivnější typy dětí s PAS mají sice taky hromadu problémů, ale obvykle nelezou ostatním tak děsně na nervy.

Jeno - nikdy jsem osobně dítě se selektivním mutismem nepotkala, ale byla to jedna z našich původních mylných diagnóz /když si učitelky ze školky stěžovaly, že s nimi Maty nemluví, a než jiná psycholožka správně upozornila, že problém je spíš v tom, že je neposlouchá :)/, takže jsem si o tom tenkrát něco přečetla. Pokud vím, tak se to může projevovat různě - že dítě nemluví v jednom prostředí a v jiném ano, že třeba vůbec nemluví s dospělými, ale mluví s dětmi, nebo nemluví s určitými konkrétními lidmi, ale nikdy jsem se nesetkala s tím, že by s tím měl souviset problém s porozuměním - spíš jsem to pochopila tak, že dítě sice rozumí v pohodě, ale v určitých situacích kvůli nějakému vnitřnímu bloku nemluví.

Hanko - před mnoha a mnoha příspěvky ses ptala na Aspergerův syndrom - zjednodušeně je to druh poruchy autistického spektra, při kterém není postižena inteligence, ale komunikace, sociální vztahy a představivost. Diagnostikuje se většinou později než klasický autismus, často až ve škole. Vývoj řeči nebývá opožděný, ale poněkud svérázný - jo, a taky ho mívají daleko častěji kluci než holčičky.

Špendlíku - taky jsem si říkala, jestli mám Matyho do školy stigmatizovat diagnózou, nebo ho tam zkusit jen tak poslat, co to udělá. A pak jsem usoudila, že bude potřebovat veškerou pomoc, jakou může dostat...

Holky, mám výchovný problém - Maty mi dneska opět řekl dost velkou hrubost, a já jsem mu za to zakázala pustit si z CD-Romu pohádky. To nesl dost špatně a kromě vztekání a brečení taky řekl: "Já si je stejně pustím." Já na to: "Nepustíš." A on: "A co se stane, když si je stejně pustím?" Tak to mě teda dost zahnal do kouta, fakt jsem nevěděla, jak mu odpovědět. Nakonec jsem se hrozně zamotala do vysvětlování, že mi tím, co řekl ublížil, že za to musí být potrestaný, a že se s tím trestem musí smířit, protože jinak by se pokazil ten vztah, co spolu máme... Ale tohle přece šestileté dítě nemůže pochopit? A já navíc fakt nevím, co bych dělala, kdyby si je stejně pustil. Už jste někdy něco takového řešily?