Ridwen, ještě k tomu článku: je naprosto v pořádku, že upozornil na problém, že se zmínil i o dětech hyperaktivních či s LMD. Vůči pasivním typům mi to přijde ale trochu nefér - článek si přečte nějaký ředitel školy či učitel a při zaslechnutí diagnózy AS už v nich zablikají varovná světýlka... i tam, kde by nemusela být na místě. Takovéto články mohou teoreticky ještě snížit ochotu přijímat děti s AS do běžných škol. A přitom by stačila jedna vysvětlující věta. Zkrátka texty tohoto typu (upozorňující víceméně na negativa) jsou vůbec zbraní poněkud dvojsečnou. Jejich autoři je jistě psali s nejlepším úmyslem - aby se dětem i jejich rodičům dostalo pochopení. Když ale člověk přečte diskusi pod článkem (módní diagnózy, které se objevily kdoví odkud, rodiče nezvládající výchovu, děti by potřebovaly nasekat...), přemýšlí, nakolik padly na úrodnou půdu.
Jinak si ale na článku cením hlavně tipů, jak se zachovat v krizových situacích.
Co se týče "výchovného problému" - v dětství syn zákazy kupodivu docela respektoval, ale v pubertě byl konec. Dnes už si nic zakazovat nedá. Můžeme se snažit nanejvýš kluka pozitivně motivovat - což je hrozně těžké. On je v podstatě velmi skromný...
Ještě v dětství jsem si vyzkoušela, že na něho platí i citové argumenty (kdybys neudělal to a to, byla by babička smutná) - ale musela jsem s nimi velmi, velmi opatrně a jen v důležitých situacích - aby mu nezevšedněly.