Ahoj, ráda bych přidala i můj příběh. Doma máme 3letého Tomáška a je to naše sluníčko. Rozhodli jsme se mu tedy začátkem roku 2003 pořídit sourozence. Začátkem dubna jsem prodělala samovolný potrat a poté otěhotněla znovu v září 2003. Paní doktorka mi neustále říkala, že je miminko v pořádku, ale nikdy neudělala pořádný UTZ. Myslím tím, aby alespoň miminko změřila. Vždy i přes mojí prosbu řekla pouze orientační velikost. V 16.týdnu následoval Triple test. To bylo 22.12. V ten den udělala opět UTZ a prý je vše jak má být a miminko měří cca 16cm. 5.1.2004 jsem si šla pro výsledek a ten zněl, že celkově je test negativní, ale mám zvýšené riziko na Edwardsův syndrom 1:300 (v termínu) a na Smith-Lemli-syndrom vyšší než 9 z 10. Byl to pro mě šok. První dítko máme naprosto zdravé a v rodině také žádné vrozené ani jiné postižení. Byla mi doporučena genetika a odběr plodové vody. V den, kdy jsem šla na genetiku tj. 7.1. jsem byla 19+0. Lékař mi bohužel sdělil, že miminko nežije a hrozně se divil, že jsem v 19 týdnu, když miminko měří sotva 3,5cm (odpovídá to tak 10+1). Vůbec jsem to nechápala. A nechápu doteď. Vůbec nevím co se stalo a zda má doktorka takto velký rozdíl přehlédnout mohla. Někdo tvrdí, že se miminko začalo po odumření zmenšovat, ale ani ne za 14 dní o tolik centimetrů? Podotkám, že tuto velikost mi potvrdili ve 2 pražských nemocnicích. Nezbývalo tedy než udělat čištění dělohy. Nyní je to od zákroku 3 týdny a já stále nevím co se stalo. Je mi smutno, ale musím jít dál. drží mě nad vodou můj synek. ještě bych ráda řekla, že jsem v 10.týdnu od MS onemocněla haemophilem, což není zrovna sranda, měla jsem horečky a skončila s krvácením v nemocnici. Chápu, že za to, že nám miminko odešlo do nebíčka paní doktorka nemůže, ale myslím si, že to měla poznat. Celou dobu bylo miminko o cca 14 dní menší, hubla jsem, neměla jsem v podstatě od 12 týdne žádné těhotenské příznaky ani potíže. Cítila jsem se naprosto netěhotně. Neustále jsem to říkala, ale prý se nic neděje. Přes vánoce váhu určitě naberu. Nenabrala jsem nic a ještě přišla o miminko.Z histologie nám potvrdili pouze to, že se jednalo o těhotenství a mě nezbývá než si půl roku počkat a pak začít znovu. Doufám, že ta doba rychle uteče a já se svého děťátka dočkám. Paní doktorka se hrozně divila, že jsem potratila a když jsem si vyžádala kartu, že chci jít jinam, divila se také. Ani se neomluvila a co hůř, ani neřekla, že jí to je líto. Petra