Přidat odpověď
I když se nám daří usínání, noční děsy má Terka také, je jich ale čím dál míň a trvají kratší dobu. Chodíme po baráku, musíme rožnout světla, pláče, dřív jsem brečela s ní, dneska tiše mluvím, ona se uklidní a jdeme spát.
Prostě se něco u nás zlepšuje a nové věci příjdou. Terka večer při sledování pohádky přijde dolů, předvádí nějaké tanečky, pózy, přitom mluví(tou svou svahylštinou), ale ne k nám, do jedné stěny, pak k zadní stěně televize, zkoušíme na ni mluvit, zkoušíme to s ní hrát, nic.
Předchozí