Zuzi, jo.. já jsem právě u Adama o autismu moc neuvažovala, ale když tady byla řeč o očním kontaktu.. tak.. zpětně můžu říct, že odlišnosti byly už od miminka, sociální úsměv přišel v termínu, ale takové to sledování očima na oslovení a promlouvání se nekonalo nebo jen zřídka, to jsem brala "za odměnu". On prostě očima bloudil a na mě spočinul letmo, i když jsem na něj mluvila.. a už jsem tady kdysi psala, když jsem na něj mluvila přímo nad ním a dívala se mu do očí, tak ho to spíš vyděsilo.
A jak nám řekla Krejčířová, že se dorozumívá hlavně očima, to je pravda, ale to je z jeho iniciativy a taky to nepřišlo hned, když se potřeboval dorozumět, vždyť i to náznakové ukazování věcí přišlo až před druhým rokem, jak jsme to tady probíraly.