Mila Marketo,
prave proto jsem na toto tema chtela napsat neco "positivniho".Hrozit prstem a stale opakovat, jak spatne to je a jak tezke to deti z rozvedenych rodin maji, moc nepomaha. Dokonce ani pri rozvodovem rizeni. Je treba hledat cesty, jak tem, ktere "uz jsou v tom" pomoci, jak jim poradit ceho se vyvarovat atd.
Vite ono s velkymi cisly je to jako v tom starem vtipu o pani, ktera si chtela dat vzit dite, protoze to bude cinan. Lekar se divil a myslel na neveru, ale pani rekla:Kdyz vcera v novinach stalo, ze kazde treti dite, ktere se narodi je cinan! Jak ja bych to vysvetlila manzelovi..."
Kazde treti manzelstvi se dneska rozvadi. U mladych manzelstvi jeste vic. Vsichni vime, ze by to nemelo byt. Ale nemuzeme prece stale tvrdit, ze vsechny deti z neuplnych manzelstvi, ktera tak vzniknou jsou nebo budou "problematicke", kdyz vime, ze jsou cesty a moznosti, aby to tak nebylo, aby se s tim dalo neco delat. Autor mnou citovane knizky Hermann Gieske rika, ze neuplne nebo nove rodiny nas uci se zamyslet nad smyslem rodiny jako zakladni lidske organisace. Ze nas uci zbavovat se mnohych predsudku, ktere v sobe neseme a uci nas se zamyslet i nad pedagogickymi predstavami o tom, co deti opravdu potrebuji, zda "hlas krve" anebo socialni a citovou jistotu v kazdodennim zivote. Vsichni si muzeme prat , aby bylo rozvodu co nejmene a pusobit na ty, kteri pred zalozenim manzeltvi stoji, ale tem, kterym to "nevyslo" a hlavne detem z techto rodin je treba pomoci bez zdvizeneho prstu a ocekavani toho nejhorsiho. Je treba jim dat positivni perspektivy a ne stale zduraznovat jen to negativni.
Vera Souradova, USA