Milá Dany,

vím, že jsi sem dala svůj příspěvek už před delší dobou, ale chtěla bych ti říct, že si své dítě nezabila. To co tady napsaly některá děvčata, tak nechápu a nevím, jak vůbec něco takového může z někoho vypadnout (i třeba z věřícího, když Bůh říká neodsuzuj).

Já bych také mohla říct - Zabila jsem své dítě. Ale ne. Ještě tak půl roku po operaci jsem si to říkala, ale pak mi bylo řečeno, příroda to tak chtěla. Vím, že je to divné, ale v dubnu jsme byla těhu, ale už v lednu jsem měla v hlavě, že první dítě zemře, nebo že potratím. Třeba jsem si to mimoděložní tím přivolala. To jsem si říkala. Ale pak jsem si řekla, že přece nemůžu být tak hloupá, abych si to myslela a aby mě to tak užíralo.

Já bych nemohla nemohla porodit postižené dítě. Nemohla bych se dívat, jak trpí. Ať si říká, každá co chce. Důležité je, co máš v srdci. Drž se, dej co nejvíce lásky svým dětem a na minulost nemysli.