Dobrý den,
začnu ze široka. Mám o tři roky mladší sestru, která je dyslektik, ale jinak celkem chytrá a bystrá. Dobře si ale pamatuji, že kdysi před více 20 lety kdy se rozhodovalo o jejím nástupu do první třídy. Sestra byla na doporučení učitelky, která ji ve školce měla ve třídě, odeslána do psychologické poradny, kde právě objevili její dyslexii, ale také že je velmi dětská a není tedy na nástup do první třídy zralá, byl doporučen odklad. Mamka z toho byla tehdy asi docela v šoku, protože já jako starší jsem neměla ve škole žádné problémy a proto ji to docela trápilo. Řešila to s učitelkou a ředitelkou ve školce, se svými kamarádkami atd. Na konec sestra do školy nastoupila. První měsíc zvládala bez potíží a do školy se těšila, vše vypadalo, že není problém. Pak ale začala ze školy chodit velmi unavená a přestala se do školy těšit. Nastaly i stížnosti ze strany její učitelky, že se nesoustředí, že vyrušuje, že prostě je někde jinde než ostatní děti. No zkrátím to, ten první rok stál spoustu nervů jak moje rodiče, tak učitelku mojí sestry, kterou trápilo, že neví jak jí pomoci, tak i mnoho slziček mojí sestru. Sestra nakonec nastoupila do speciální třídy por dyslektiky a vše bylo v pořádku, Chci jen říci, že po téhle zkušenosti z vlastní rodiny bych byla jednoznačně pro doklad, ať si říkají učitelky ve školce co chtějí, je to jen pro dobro toho dítěte.

Mějte se hezky a snad Vám moje osobní zkušenost pomůže se rozhodnout. :-)

Gábina