Ahoj Romano,
tvůj problém znám velice dobře a je mi strašně líto, že ti můžu říct jen to, že podobnou zkušenost mám a nemůžu ti dát radu. Snad jen říct, že se to asi trošku spraví. Bohužel ne moc, ale i něco je dobré, no ne?
Náš Adam se ve Venrunčině věku klidně probudil v sedm ráno (po přerušované noci) a spát šel v deset večer. Mezi tím byl sice čilý a na rozdíl od svých vrstevníků abnormálně zvědavý a vnímavý, ale také často plakal a my jsme ho nosili a nosili. Hlavně večery byly naprosto nesnesitelné.
Dodnes jsme nepřišli na to, čím to je, ale nenech se vyvézt z míry učebnicovým počtem hodin, které má takové škvrně naspat, to prostě někdy nefunguje, ale neznamená to, že bys tyranem bylo něco v nepořádku. Je to hrozné, ale pokud Verunka spí alespoň trochu v noci, není to úplně nejhorší. Nám se trochu osvědčil chlad v místnosti, rozhodně tma a ticho (jinak by prostě nespal tečka) a jak ty říkáš, spousta činnosti, návštěv a tak dále během dne. Na to kojení názor nemám, protože Adam dostal hned v porodnici láhev a ztratil schopnost pořádně se chytnout, ale kojila jsem při láhvi celé čtyři měsíce. Co vím od kojících kamarádek, je i několik hodin prakticky nepřetržitého kojení naprostá normálka.
Jo, ještě zpátky k tomu spaní. Ve Verunčině věku spal náš šíša v zavinovačce, ne že bych po ní nějak zvlášť toužila, ale proto, že ho budily jeho vlastní mávající ručičky. Moje zkušenost je taková, že se Adam spaní ve dne postupně naučil, ale zabralo to spoustu času. Dudlík, pračka, auto, vysavač atd. nefungují, rituály nenávidí, poprvé zívnul, když mu bylo pět týdnů. Teď spí až hodinu mezi jídly, někdy taky ne, ale už asi třikrát spal dvě hodiny! Pro jinou matku normálka, ale pro nás to je zázrak. Važ si svých určitě ne zrovna příjemných nocí - ty se naprosto určitě spraví, a vytrvej, bude to vážně lepší. A jestli chceš odepiš na tento vzkaz a já ti napíšu svůj mejl, budeš mít podobně postiženou máti na písemný pokec.
Alena