Kris,

Prekvapenim musela jsem se podivat na clanek. Co prosim te je zobecnujiciho v zaveru? "Co se týká budoucnosti našich dětí, je na nás uvědomit si důležitost těchto období, hledat informace, naslouchat své intuici, mít odvahu vymanit se ze zastaralých dogmat, mít vůli činit změny v již zaběhnutém způsobu života, je-li to ku prospěchu věci a v neposlední řadě být zodpovědný za život svůj i svých dětí. Je to ten největší dar, jaký můžeme do života svým dětem dát." Proc musi byt neco nepravdiveho na tom, ze musime se starat o svoje zdravi, ze musime se vzdelavat, ze nesmime vzdat se svoji zodpovednosti a vlastniho rozumu a vlastni iniciativy???

Mas pravdu v tom, ze v zivem svete zobecnovat a videt primocare kauzalni souvislosti nejde. Ale vis, ti vedci, ktere vypracovali statistiku, tu primocarou kauzalitu ani nevidi, mluvi se spise o statistickych pravdepodobnostech. Navic, se nezkoumaji nahodne korelace (jako to misto bydleni a autismus), ale ty, kde souvislost je logicky vysvetlitelna (treba UTV pusobi na mozek mysi, tak asi i na lidi). Co se tyka pravdepodobnosti, pravdepodobnost autismu je stale jeste mala (1 z desetitisici, podobna jako pravdepodobnost DS u mladych matek, ktery take se zjistuje UTV). Pravdepodobnost depresi je u soucasnych lidi velmi vysoka, ale take jsou sirsi moznosti prevence a lecby. Podle citovanych vyzkumu, nase deti k nicemu nejsou odsouzeni. Neni treba se hroutit, ale zaroven neni spravny kaslet na varovani.

Medicina je zazracna, ale neni vsemocna, a zatim neumi tvorit dokonaleji nez priroda. Pokud uz nekdo dostal v tehotenstvi diabetes nebo ma diagnozovanou neplodnost neni treba zoufat. Sance na zive a zdrave dite stale jeste jsou vysoka. Ale je omyl propadnout iluzi, ze muzeme se bezvyhradne sverit medicine, a to nam projde uplne bez ujmy a ze sance mame mensi nez pri plnym zdravi. Je snad na tom neco, z ceho bychom meli zesilet?