Souhlasím.
Přečetla jsem si tento článek jen tak ze zvědavosti, ale asi jsem měla ve svém volném čase dělat něco užitečnějšího. Naštěstí mě uklidnilo, že v článku se hodně apeluje a apeluje, ale nic konkrétního vlastně neříká. Když těhotenství nebo porod probíhá takto nebo takto, co konkrétně vlastně hrozí. Navíc jsou tam i pravopisné chyby - proč se zmiňuji, autorka zřejmě nedávala pozor na základní škole, když se probírala shoda, zato teď to dohání surfováním po internetu a navštěvováním přednášek pochybné úrovně, aby si potvrdila to, čemu věří. Přesto jsem se ještě podívala na odkaz, který uvádí na konci článku, abych se tedy dozvěděla, co má konkrétně na mysli. Co tam jsem se dočetla, mě skutečně přivedlo do varu.
Moje dcera byla koncem pánevním, odtekla mi voda a porod skončil císařem. A tady čtu:

POLOHA KONCEM PÁNEVNÍM
Už zmíněný skok do života po hlavě bude dítě řešit tím dříve odmítat,čím méně na něj bude připraveno.Při poloze KP nechce zaujmout porodní polohu,která je přiměřená,avšak odvážná,a staví se do opozice.
...
A není to jen výraz váhání,nýbrž i protestu.Je to jednoznačné gesto a v kterékoliv jiné situaci by mu každý ihned rozuměl.Toto:"Můžete mi...!"

dále:
CÍSAŘSKÝ ŘEZ (problémy matky)
Pro matku znamená císařský řez vinou narkózy výpadek vědomého zasvěcení do mateřství.Rovnocenné zasvěcení se nedá nahradit ani dodatečnou intenzivní snahou.Kromě toho matce chybělo v důležitém čase prvního vjemu hned po narození ,protože ještě dlela v říši spánku.
...
O dítěti,které se při porodu vzepře a musí přijít na svět císařským řezem,se dá říct,že jeho příchod na svět má vskutku císařský ráz.Motto je jednoduché:"Vzepřu se,ať ostatní vidí,co se stane."Co je na počátku tak pohodlné,může se během života vyvinout v obtížné schéma,neboť ne vždy jsou lidé ochotni ušetřit někomu veškerou práci a celé riziko jako při porodu.Snaha vypořádat se s novými životními etapami tímže způsobem,lstivě a bez rizika,mu zůstane,sotva však už půjde řešit tak elegantně jako kdysi.
...
Nebudou-li v pozdějších životních krizích na místě žádní pomocníci jako při porodu,vzniká nebezpečí,že začátek nove etapy provzdoruje a unikne možnost najít své ukoly a cestu.Kdo se nenaučil projít tísní a strachem ,protože má nízkou hranici frustrace,bude tak dlouho hromadit obavy,až celý jeho život uvízne v pasti.Místo aby čelil svým potížím,bude mít sklon stále se jim vyhýbat a zůstávat "ustrašeným malým dítětem"podle hesla:"Maminka,tatínek.stát,společnost...či někdo jiný si už nějak poradí."
...atd.

A ještě:
PŘEDČASNÉ PROTRŽENÍ PLODOVÉ VODY
Při předčasném protržení plodové vody vystrčí matka dítě velmi brzo na vzduch tím,že ho zbaví živé vody.Dítě se ocitne na suchu...
Tady musím autorčinu extázi na chvíli přerušit: V jaké studii se uvádí,že když odteče voda, dítě je na suchu?
Dál:
Uspíšený odchod plodové vody a tím i časný porod mají za následek to,že postižení mají i později sklon činit předčasná a neuvážená rozhodnutí a reagovat netrpělivě na své okolí.Patří k té skupině lidí,kteří vpadnou do domu jak velká voda.Jejich záměry a cíle se často jeví jako nevyzrálé.Měli by svým plánům dopřát více času k vylíhnutí,to jim však z principu připadá těžké.
...
?????????????????????????????????????
Co to má být? To je jako nějaká porodní astrologie?

Moje těhotenství bylo nádherné, velice jsem si ho užívala a byla v pohodě. S manželem se velice milujeme a zprávu, že budeme mít dítě (neplánovali jsme) jsme přijali okamžitě a bylo to pro nás obrovské štěstí. Přesto se dcera v břiše nějak zaklínila a zůstala v poloze koncem pánevním. Dvakrát jsem absolvovala obrat, nevyšel. Tak jsem se rozhodla, že to přece jen zkusím opačným koncem, protože jednou rozřezaná,pořád rozřezaná, ale odtekla mi voda, porod nepostupoval, dítě zůstávalo vysoko. Už jsem se smířila s tím, že to bude řez. Bohužel personál nemocnice nevyhověl mému přání a proti mé vůli aplikoval spinální anestezii. A asi mi toho dali koňskou dávku, od prsou dolů umrtvené tělo bylo jako kus salámu, a ten malinký zbytek těla, který měl být při vědomí a "užívat si porod" se mi třásl, jako kdyby mě strčili do mrazáku, kde je mínus sto stupňů. Nedalo se to nijak zastavit, ani ovlivnit vůlí, bylo to strašně vyčerpávající a trvalo to ještě několik hodin po operaci. Nebyl to porod, spíš přihlížení vlastní pitvě. Nicméně lékař, který vyjmul dítě, konstatoval, že mělo pro otočení zkrátka málo místa. Něco podobného mi tvrdila i pediatrička a ukazovala mi na hlavě, že se snažila otočit, ale nešlo to, prostě nemohla.
Mám se teď bát, že je moje dítě bude nemocné? Mám se snad na základě "věděckých" závěrů této šarlatánky domnívat, že je biologicky a povahově nějak nedostatečné? Chce snad autorka tvrdit, že si děti mohou za císařské řezy samy? Protože pokud ne, pak jí musím sdělit, že přesně takhle to vyznívá. Že některé biologicky nedostatečné děti a matky delají chyby.

Jak to vůbec může někdo napsat? Copak pisatelka měla někdy např. konec pánevní? Má s tím snad nějakou osobní zkušenoust? Ví snad, jak se to dítě cítí a jak se cítí jeho matka? Má doma takové dítě? Jak potom může hodnotit? Vsadím se, že kdyby zažila osobně nějaké problémy u porodu, určitě by se o podobnou problematiku tak živě nezajímala.

Z celého srdce těm šťastným matkám, které mohly rodit bez zásahů, tuto jejich schopnost přeji, ale zároveň je žádám, aby přestaly apelovat na celý svět, že i ostatní mají dělat všechno přesně tak jako ony, jinak bude všechno špatně. A hlavně je prosím, aby se přestaly zabývat teoriemi coby kdyby a jak jsou všichni ostatní méněcenní.

Ale možná by to autorka lépe pochopila, kdybych si také zahrála na Sybilu a trochu si zavěštila, nuže:
POLOHA ZÁHLAVÍM
Dítě přichází na svět tou nejběžnější cestou. Dělá přesně to, co se od něj očekává, ničím nepřekvapí. Máme co do činění s dítětem, které bude ve všem následovat své rodiče, bude poslušné, konformní a konzervativní. Přizpůsobí se každé situaci. Své rodiče nikdy nepřekoná. Proto bude velmi záležet na rodičích a jejich výchově, co z dítka vyroste. Ale poněvadž úroveň některých rodičů je zkrátka bídná, vysvětluje se tím, proč i přes správný příchod na svět procento blbosti v lidské populaci stále neklesá.

Protože o tom to totiž je, o výchově. Dnes se také zjišťuje, že hodně dělá genetika. Funguje tak, že dítě dědí polovinu genů po rodičích, čtvrtinu po otci a čtvrtinu po matce. Druhá polovina je výsledkem genetického driftu, tzn. náhody, kdy se mohou libovolně nakombinovat a zapojit genetické informace vzdálenějších předků. Výsledek genetického driftu se zatím neumí předpovědět. Díky tomuto mechanismu mohou děti přicházet na svět jako velmi osobité bytosti. Výchova je druhý důležitý faktor. Každé období v lidském životě je důležité. Ale nefunguje to tak, že by ta období mohla být špatně nebo dobře zvládnuta. To je nesmysl. To by potom směla existovat jediná správná cesta. Ale každý život je přece jiný. Nikdo nemůže hodnotit, zda je správný nebo špatný. To jsou naprosto nepatřičné kategorie. Každé poznání formuje zkušenost, která nám pomáhá vyrovnávat se s dalšími životními situacemi. Ovšem na jednu stejnou situaci reaguje každý jinak, proto se přece nedá určovat, jestli je ta situace správná nebo nikoli. Zkrátka je to něco, s čím je potřeba se vyrovnat. Ale stejně tak není vhodné generalizovaně hodnotit, jestli se s ní někdo vyrovnal lépe nebo hůře. Každý se vyrovnává v tu chvíli tak, jak nejlépe může.

Největším úkolem matky podle mě není pouze za každou cenu zabránit, aby nedostala epidurál, nebo kojit do tří let, ale hlavně dítě dobře vychovat, aby bylo zdravé, spokojené a samostatné, tedy schopné se samo v dospělosti o sebe postarat, a pokud to nejde, pak alespoň spokojené, a pokud snad ani to není možné, pak alespoň užívat to lepší, co nám život nabízí.

Podle mě je to zkrátka snůška ubohých blábolů, keců a ničím nepodložené dojmologie. A nejvíce může ublížit těm, kteří si v určitou chvíli nemohli vybrat a museli se smířit s tím, jak to je. Protože jsme všichni snadno náchylní k tomu si něco vyčítat, nebo řešit, jestli jsme pro to nemohli udělat víc. Každý nastalý problém má svého viníka a my se můžeme trýznit, jak hrdlo ráčí. A někdy mám opravdu pocit, že přesně o to některým těmto zakomplexovaným aktivním "přirozeným" matkám jde. Proto bych chtěla nás všechny, kterých se to týká uklidnit a vyzvat, aby podobné výplody nebraly v žádném případě vážně.
P. S. Cítím kadidlo, myrtu, svíčky, karmu, život před životem a život po životě... Když vstanete ráno z postele pravou nohou a utečete před černou kočkou, nic se vám nestane. (:o)