Nesouhlasím s tím, aby se nedávaly pochvaly. Můj syn za pochvalu udělá cokoliv. Mladší se mě občas zeptá po nějaké práci, třeba když namaluje obrázek, jestli mi udělal radost. A školáci jsou stejní, prvňáčci dělají rádi radost paní učitelce a je to pro ně motivace. Jistěže musí vědět, že to není ten jediný důvod, proč se učit, ale to přece nevylučuje pochvaly typu "udělalas mi radost".
Mám pocit, že se občas snaží naše školství všechno měnit, hlavně nenechat nic z toho, co bylo před 20 lety. Ne že by všechno bylo tenkrát správně, ale i tehdejší hodnocení mnoha lidem vyhovovalo, žákům i rodičům, stejně tak i teď.
Myslím si, že by prospělo víc než slovíčkaření ve slovním hodnocení, kdyby měl rodič možnost se podívat občas do hodiny a té možnosti využil, kdyby se s učitelem setkal častěji než jednou za půl roku na třídních schůzkách. A kdyby měl i učitel možnost promluvit si s dítětem třeba i za přítomnosti rodičů o jeho práci ve škole.