No při přijímání na další školu hodnocení dle známek nijak objektivní není. Každá škola má jiné nároky, jednička u dítěte z jedné školy může být úplně něco jiného než jednička u dítka z jiné. Jako nejobjektivnější se stále jeví nějaké ty přijímací zkoušky, ať už na gymnázium nebo potom na vysokou, kde dítě má ukázat co opravdu umí a ne jak ho hodnotí nějaká učitelka.
Ono i v tom zaměstnání se vás zaměstnavatel nezeptá na to, jaké jste měli známky ve škole (na to se vás po maturitě už nezeptá nikdo), jde o to, co opravdu umíte, příp. jak jste kreativní, dokážete řešit problémy atd. Pokud se hlásím na místo, které je podmíněno znalostí angličtiny, tak tuto nebudu prokazovat tím, že jsem z ní ve škole vždycky měla jedničku, ale nějakými státnicemi, mezinárodními certifikáty, složenými zkouškami, praxí v cizině apod.
No a je důležité mluvit i o tom, že samé jedničky nebo vyznamenání na vysvědčení ještě nejsou podmínkou úspěchu ani objektivním znakem chytrého a v budoucnu úspěšného člověka. Znám člověka, který na gymplu propadl a dělal reparát... a pak vystudoval dvě VŠ naráz, profesně je velmi úspěšný. Můj spolužák měl ze všech jazyků a humanitních předmětů trojky, v matice a fyzice exceloval na celostátní úrovni a jeho matematický mozek jej dnes slušně živí. Myslíte, že se jej zaměstnavatel ptá, jaké měl na střední známky z němčiny? Nebo že toto mělo být nějakým důležitým měřítkem u jeho přijímaček na vysokou?