L + 2,
já bych s tím rozhodováním mezi těmi dvěma dětmi zas nebyla tak jednoznačná. Nikdo není lepší nebo horší, jsou to jiné děti s jinými schopnostmi, které jsou do jisté míry dané a do jisté míry se dají ovlivňovat, rozvíjet nebo aspoň brát v úvahu při volbě povolání.

Tak třeba Evičku bych všema deseti brala jako svoji účetní. Zapamatuje si všechny předpisy (má fotografickou paměť), pečlivě si doplňuje povinné novelizace (které NEJSOU vždycky logické a účelné, ale účetní o nich nemusí přemýšlet, protože je nezmění, může je pouze co nejpřesněji plnit), je přesná v počítání (jasně, napíše si nějaký blbůvzdorný vzoreček a naklape do kalkulačky... hlavně že to bere vážně a staví se k tomu zodpovědně). Je dochvilná (a já nemám moc v lásce lidi, kteří chodí chronicky na schůzku o půl hodiny později, ukazuje to, jak "moc" si váží MÉHO času), já se nemusím stresovat, jestli mi to nepokazí nebo nezašantročí. Jsou profese, kde se její vlastnosti skvěle využijí. V některých profesích je kreativita na obtíž a skutečně nejdůležitější je pečlivost a přesnost...

Vašek taky není ideální. Člověk nemůže všechno jenom vymyslet skvělým selským rozumem. Je nutné mít i nějaké ty pevné základy z vědomostí (kreativní architekt je fajn, ale pokud by musel pokaždé znovu tím svým selským rozumem odvozovat vzorec na sklon střechy, tak by toho asi moc nestihnul). Vašek se skvěle uplatní v některých kreativních profesích, ale měl by vědět, že kreativita není všechno, že nejde se jenom v životě odvolávat na "já si nic nezapamatuju a tak nemá cenu, abych se něco učil, ale všechno vymyslím, protože se na problémy dívám holisticky". Je možné (a potřebné) pracovat se sebou, hledat nové způsoby učení (efektivní učení není o memorování - sezení nad knihou a opakování textu do té doby než jej znám nazpaměť), existují různé užitečné metody, mnemotechnické pomůcky, systémy pro pamatování si informací apod. Možností je spousta a výsledky mohou být velmi dobré, bohužel ve školách se děti neučí, jak se efektivně učit. Prostě se řekne jen "uč se, musíš se víc učit", ale neřekne se jak, nenastíní se víc způsobů, ze kterých by si dítko mohlo vybrat ten který mu bude vyhovovat a pak tu máme hromadu lidí, kteří řeknou "a já na to prostě nemám paměť"... no tím chci jen říct, že ani Vaškův případ není samospasitelný, a že se s tím dá něco dělat a je co rozvíjet.

Ale to jsme odběhly od tématu.