No já nevím, jestli člověk po otěhotnění má počítat s tím nejhorším. Já jsem ani ve snu nepočítala s tak těžkou diagnózou. Kdo ano? Vždyť se pořád mluví o tom, že těhotenství není nemoc,já ho tak ale prožila. Léta budu v péči lékařů, jak se mám s minulostí vyrovnat, připomínám si ji každé tři měsíce na kontrole u onkologa. Zatím se snažím na to nemyslet, ale všechno se vrací. Odbornou pomoc jsem vyhledala, na nějaké pozitivní myšlení už nevěřím. Vždycky se dá říct:,, Nemyslela jste dost pozitivně." A to já vnímám jako alibismus.