Lassie,
trochu nechapu co mi chces rict. Ano, je to moje osobni volba, konsultovana se svymi zivotnimi zkusenostmi, svedomim a moznostmi. Nejsem prorok, jsem jen svobodna zena, ktera zodpovida za svoje ciny. Pokud te zajimaji moje motivy, pochazim trochu z jineho socialniho (to jest krestanskeho) prostredi, kde deti do ustavu se neodkladali ani v dobe, kdy modernita radila po cele Evrope, takze videla jsem postizene deti v realu a z blizka, a tak nemam cerno-bily obraz. Rekla bych, ze uspech o jejich peci zalezi na tom, jak dobre rodina je na tom hlavne socialne (pratele, sousedi, mozna take cirkevni komunita) a jestli nevidi v tom cire nestesti. Jsem navic skepticka vuci diagnostickym moznostem (98 procentni jistota za cenu moznosti poskozeni anebo i 1 procentni moznosti zabiti zdraveho ditete). Chci se vyhnout strachu v tehotenstvi a komplikovanemu vztahu diteti okoreneneho spatnym svedomim matky, ktera uvazovala o potratu. Neunesla bych verdikt smrti svemu diteti, ktere musim podepsat ve pripade potratu (smrt ditete s vadou snesloucitelnou s zivotem bolela by stejne, ale nechci mit v tom svoje rozhodnuti, podle meho svedomi, to udelat nesmim).

Jine volby neodsuzuji, nejsem pan Buh a na jeho zamery s genetickymi vadami nevidim, vim, ze priroda pro tyto deti je zabijacka sama od sebe, a proti potratum nedemonstruji. Pouze vehementne protestuji proti zvyku velke casti ceskych lekaru se neptat pred krevnimi testami o souhlas a jednostrannim informacem (to jest pro gen. testy a potrat). Tohle povazuji za mirnou formu eugeniky.