Tak já právě když se na to podívám z pohledu dítěte, tak pocit, že mě máma má ráda i když se vztekám sebevíc a máma ten můj vztek ustojí a nesmete jí, tak to je něco po čem já vnitřně toužím jak blázen a v dětsví mi to chybělo. To obětí ve vzteku podle mě může vybudovat u dítěte pocit bezpečí a jistoty, že je přijímaný se vším všudy takový jaký je...Ale aby to fungovalo musí to ten rodič v sobě vnitřně opravdu cítit, není to podle mě jen technika, musí tam být i to vnitřní a k tomu je hodně obtížný se dopracovat...