Tak to je fajn. Věřím, že nebudeš litovat.
Mně se zdálo, že se mnou o porodu KP nikdo moc mluvit nechtěl. Sice jsem měla chytré knížky, ale ne natolik, aby uspokojily mou zvědavost.
Mám kamarádku, PA u Apolináře. Ta mi rovnou řekla, ať k nim nechodim. Hlavně byla tak hodná, že když jsem na ni udeřila, ať mi bez obalu řekne všechno, tak pověděla. Hlavně ty zápory a úskalí, která se tímto způsobem porodu skrývají. Jsem totiž typ člověka, který má rád všechno narovinu a bez keců kolem. A k porodu jsem šla s tím, že to bude dlouhá bitva, kterou se svojí holčičkou vyhrajeme. A opravdu jsem to tak brala. A vyhrály jsme to.

K Mudr. Krčmářovi. Měla jsem pocit, že ho neznám. Ale teď si podle popisu, co zde nějaká mamina napsala, vybavuji, že jsem se s ním setkala. Vždy, když jsem čekala na UTZ, tak prošel kolem. Potom měl i službu, když jsem po porodu byla na pokoji a při večerní vizitě nakoukl a zeptal se, jestli je vše v pořádku.
Pocit jsem z něj měla vždycky dobrý. (velmi mně totiž připomínal spolužáka ze základky)
Nikdy mne neošetřoval a nikdy jsme se spolu nebavili. Ale být Tebou, tak se ho nebojím. Hlavně se tím nestresuj předem a zařiď se podle momentální situace. :-)