Já už čekám třetí miminko, to první, chlapečka, jsem rodila na Bulovce v roce 2000 a neměla jsem důvod být nespokojená, protože jsem se tam prakticky ani neohřála. V půl jedenácté dopol. mi bez varování praskla voda , já poučená z chytrých knížek nespěchala (prvorodička - 20 hodin žádná míra) a ve 12.40 byl brouček na světě, ani jsem se nerozkoukala. Pak v roce 2002 jsem se rozhodla vyzkoušet Apolináře, žádná hrůza, (holčička po 4 hodinách) ale na Bul. jsem vzpomínala, tam jsem se cítila líp. Teď po pěti letech, když čekáme třetí, jsem si říkala, co takhle vyzkoušet něco nového, třeba Motol, ale vlivem všech možných okolností (např. i poloha KP), mě přepadl pocit, že musím hrát víc na jistotu a ne jen tak zkoušet...

Četla jsem ten Tvůj příspěvek, muselo to být hrozně těžké, ale jak píšeš, člověku nejvíc pomáhá ta podpora okolí a taky když víš, že to děláš pro svoje miminko... Taky zjišťuju kde co a děsím se, co se všechno může stát, taky v mejch pocitech hraje roli jakási lenost (když je to potřetí, tak bych už měla ráda všechno v klidu), ale to si nevybereš. Doktora Krčmáře se nebojím, věřím, že je to taky člověk a ikdyž jsou tady na něj mnohý nechvalný recenze, tak se jen tak rozhodit nenechám a počkám si na vlastní zkušenost :-)

Díky za ochotu a dám vědět, jestli si to ten můj malej padouch nerozmyslel a nesklonil před osudem hlavu :-)