Když jsme zjistili, že zrovna dvě najednou (v 9. týdnu - to byl první ultrazvuk), tak jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo brečet. Takže jsme se přestěhovali k mým rodičům do domku (bydleli jsme v paneláku v pronajaté garsonce a při představě jak to sama zvládnu jsem byla dopředu šedivá) a přebudovali horní patro. V pátém měsíci jsem si nechala říct jakého pohlaví budou, protože kupovat 2 x špatnou výbavičku - to už při dnešních cenách bylo velké riziko. Jinak se mi dařilo úplně perfektně - těhotenství bylo od počátku ale rizikové, protože jsem jednak předtím 2 roky otěhotnět nemohla a další důvod byl - právě to, že čekám děti dvě. Okolo Vánoc jsem to zřejmě trochu "přepískla" s přípravami (protože - co by to bylo za Vánoce, kdybych neměla napečeno a uklizeno - že jo?) a 27. prosince - ve 27. týdnu těhotenství jsem skončila v nemocnici, kde mi "zašili dělohu" - nevím přesně jak se tento zákrok provádí, protože všechno proběhlo ve velice krátké narkóze. Zůstala jsem u Apolináře měsíc a díky tomu, že jsem "pohodářka" a navíc z Prahy - manžel mě tudíž navštěvoval denně - byl to super odpočinek. Na konci ledna mě propustili domů a za týden v noci nespala kvůli bolestem v zádech. Mám perfektního gynekologa, který je buď "krajská jasnovidka", nebo to byla náhoda a nebo je skutečně tak dobrý - já nevím, ale všechny kontroly u něj přesně vyšly na moje odjezdy do nemocnice. Takže jsem s pozdravem:"Jdu rodit a dám ti dědečku, dárek k narozeninám" - můj otec měl 1. února padesátiny - a sbalenou taškou, vyrazila k lékaři na kontrolu. Ten mne prohlédl a prohlásil - jeďte do porodnice a jděte rovnou na sál. Takže mne v 10.00 přijali u Apolináře. Porod probíhal normálně až cca do 19.00, pak se to snažili trochu uspíšit a protože to prostě nešlo - otevírání dělohy skončilo na cca 7 cm - porodila jsem ve 23.16 a 23.19 oba kluky císařským řezem v epidurální anestezii. Porodní váha ve 34. týdnu byla 1750 a 1950 g. Menší kulíšek strávil noc na řízeném dýchání. Měsíc jsme si v nemocnici odpočívali a dorůstali - já stihla "shodit" přebytečná kila a kluci vážili oba přes 3 kila, když nás pustili domů. Všechno bylo naprosto super - dneska jim je rok a půl, jsou skvělí, zdraví a když si vzpomenu, jací to byli trpaslíci... Budete-li chtít vědět další podrobnosti - napište mi na e-mailovou adresu, abych tady "nediskutovala" přes půl stránky. Mějte se