Dobrý den, i já se chci přidat do diskuse. Jsem matkou 4 dětí. Dva dospělí studují na vysokých školách, 3. dcera - 17 let studuje obor cukrář. Její start do života byl poněkud dramatický a to zanechalo následky na jejím intelektuálním vývoji. Paměťově je schopná se cokoliv naučit, logické myšlení je horší. Celou základní školní docházku jsme bojovali, abychom se udrželi alespoň na trojkách. Bylo to utrpení, pořád dokola vysvětlovat, proč zrovna ona dostala špatnou známku, když jsme se celé odpoledne učili. Podotýkám, že jsem se sní denně poctivě připravovala. Trpí i v učilišti. Je to citlivé děvče
se silným sociálním cítěním. Nemůže pochopit, proč má z praxe pořád čtverku, když i doma pečeme věnečky, špičky ....Nikdo nebere ohled na její obrovskou snahu. Bolí nás to. Měly by to být nejkrásnější roky života a pro moje dítě je to každodenní stres a ponížení, které zažívá od svých mistrových.
Abych byla pozitivní alespoň na konec, nejmladší syn - 9 let, má skvělou paní učitelku, která neuznává soupeřivost mezi dětmi, ani známkování, je velmi taktní vůči dětem a děti ji milují. I já se po dlouhé době na konzultace s touto p. učitelkou těším.