Pro porod ve Vrchlabí jsme se rozhodli po pořadu v Trní, kde se o porodnici mluvilo tak hezky, že jsme začli šmejdit po internetu a hledat další informace. Pro příbuzenstvo jsme byli nezodpovědní blázni, tak jsme se vydali podívat i po pražských porodnicích. V Motole jsem krátce pracovala, tak jsem věděla, jak to tam chodí (jako za komunistů). Apolinař se nám taky nelíbil. I Benešov jsme navštívili, ale tam by to šlo pouze za peníze a stejně bych neměla tu jistotu, že porodím jak chci (vanu používají jen jako úlevu v 1. době porodní). Ve Vrchlabí jsme se byli podívat 2 krát a bylo rozhodnuto. Báli jsme se dálky z Prahy a plánovali jsme, že pár dní před termínem zůstaneme v penzionu poblíž porodnice, nakonec to byly dva týdny procházek a čekání. Bydleli jsme v penzionu Anna u manželů Smejkalových v Hořejším Vrchlabí. Jelikož jsme byli bez auta, pomohlo nám, že nás občas svezli do města. Rádi se k Vám vrátíme na dovolenou a někdy příště na čekání na další mímo.
Do porodnice jsme chodili 2x týdně na kontroly. K vlasnímu porodu nám museli trochu pomoci, protože jsem měla zkalenou vodu a miminku se na svět nechtělo. Po prvním vyvolání jsem se celou noc nevyspala, ale jinak nic víc. Teprve druhý pokus se vydařil. O půlnoci mi praskla voda a až do 4 hod. jsme to s manželem prožívali na nadstand. pokoji a potom jsem šla konečně do vany. Ta úleva byla tak obrovská, že mi z toho přešly kontrakce. Ve vaně jsem byla 2,5 hod. Nakonec jsem se přestěhovala k žebřinám, tam jsem začla protlačovat hlavičku. Další stěhování bylo k porodní stoličce, kde Natálka vyšla za pomoci porodní asistentky I. Konvalinové. Vše proběhlo bez poranění, Natálka měla 52 cm a 4200 g.
Tímto bych chtěla poděkovat celému personálu porodnice. I Vám nastávajícím rodičům radím, zapomeňte na vzdálenost a jeďte do Vrchlabí.
Katka + Jakub + Natálka