Vzhledem k tomu, že myšlenkově patřím ke směru, který vnímá potřebu, aby matka byla s dětmi nejmíň do 6 let, fandím domácí škole, apod. tak mi ta reforma přijde dost protirodinná. Už jen to, že zanikne společné zdanění manželů, které symbolizuje fakt, že ekonomickou jednotkou vůči státu může být i rodina, nejen jednotlivec.

Ta diskuse kolem důchodců je taky zajímavá, jde o to, že někteří důchodci chápou důchod jako nejdelší dovolenou. Čili mílé děti, teď si budeme dělat co chceme my (nepočítejte s pomocí či hlídáním), a až nám bude ouvej tak se o nás postarejte (třeba až budeme už jen jeden s jedním důchodem). To je protiklad proti původnímu fungování široké rodiny.

Takže, zmenšit deficit je asi rozumné a nutné, jen by mohly následovat další pravicové změny, například: Pokud se zmenšují peníze na školství, chceme rodičovskou samosprávu na všech úrovních jako partnera státní i veřejné správě. (Jinde je to úplně normální) A ta spolurozhodne, jak peníze rozdělit o kavalitě apod.

Vidím snižování počtů v oblasti soudnictví a školství, ale chybí mi například na ministerstvech. Očekával bych závazek, že se ministerstva a další správa zeštíhlí o 20%. Takhle se to děje ve firmách. A ministře ty si poraď. Podobně, pouhé zrušení přídavků na děti a převod do daňové oblasti (po poslední reformě ČSSD to nebyl žádný problém) by znamenalo odchod 30-50% lidí z ÚP, a z městkých částí v Praze.

Co se týče důchodů a sociálky, proč je neodstupňovat podle počtu dětí (vychovávaných, resp. přispívajících do průběžného systému). Tj. tak do 3 dětí snižovat pojištění a od 3 výše (vychovaných, sociálně pojištěných) zase zvyšovat důchod. Protože do důchodového systému se neplatí penězi (těmi platíte na rodiče) ale DĚTMI.

Extrémní prorodinný postoj je už například volební právo za děti pro rodiče (technické detaily nechme stranou), protože ty nejsou nijak politicky reprezentovány (trochu jako otroci) a přitom mají vůči společnosti nárok jako každý. A kdo jiný je má zastupovat, než ten kdo to i jinde dělá denodenně.