Zdravím kojící maminky!

Já jsem kojila Martínka plně jen 4 měsíce, protože pak mu nějak mlíčko nestačilo a jak jsme začali přikrmovat z láhve byl línější a línější tahat. Takže v 6 měsících byl už jen na sunaru a na příkrmech. Ale na období plného kojení vzpomínám ráda. Bylo mi jedno kdo si mě všímá a kdo ne. Můj klučík měl přednost před pohledy ostatních. Navíc si myslím, že je to přirozenější než láhev. Má to někkolik nesporných výhod. Je to vždy po ruce, má to tu nejlepší teplotu, nemusí se umývat nádobí, nemusím se bát, že by se miminku dostalo něco špatného.
Když jsem si šla na matriku na magistrát pro Martinův rodný list a Martin dostal hlad, sedli jsme si spolu dole v aule do křesla a Martínek se cpal. Kolem nás chodili úředníci i lidé vyřizující si své záležitosti a v okamžicích, kdy jsem zvedla hlavu jsem viděla spíš úsměv a sympatie. Nikdy jsem si nevšimla vysloveně negativních reakcí. Spíš se někteří lidé jakoby styděli. Přišlo jim zřejmě nepatřičné kojit ve společnosti. No když budu venku v parku na procházce, težko budu utíkat s kočárem do restaurace na WC, aby mě nikdo neviděl a já nikoho nepohoršovala. Tento týden jsem v některých novinách četla poznámku, že Sára Saudková na výstavě svého exSaudka kojila. Přišla mi ta poznámka úsměvná. Co je na kojení tak nenormálního?