Eriko, tvé příspěvky se mi líbí...
Musím dodat, že má máma to "nezvládla", ona prostě přežila a ty ruce pro dávky ráda natahovala....Když jsme se dostali do puberty, mladšímu bráchovi se astma dost zlepšilo, ale zase staršího bráchu srazilo auto a táta odešel, takže další problémy a finanční průsery....Máma žije s bráchou, který má trvalé následky po podnájmech a nic moc se jim nedaří. Je to také proto, že máma si vzala otce, který vydělával a ona se tzv. obětovala rodině, nemá vzdělání, dobrou práci, řidičák a možnost postavit se na vlastní nohy s jejím pocitem sebelítosti bylo u ní takřka nemožné :-(
Ale i tak se z toho dá něco vytěžit, minimálně 2 ponaučení - díky prostředí, ve kterém jsem vyrůstala jsem byla vždy rozhodnutá se o sebe postarat sama a nespoléhat na chlapa, protože nic nemusí trvat věčně a když děti vylétnou z hnízda, je čemu se věnovat. A za druhé - nepočítat s tím, že si začnu užívat, až děti odrostou, protože člověk nikdy neví, co se může přihodit. Nejlepší je prostě si užívat stále, jak to jde - a jde to i za malý peníz, např. vycházky do přírody nic nestojí. Sama sebe překvapuji svým optimismem, nějak jsem se dobře naladila, ač jsem nespala, malá se v noci budí po hodině....to bude tím jarem :-)