Jednak nevím, kde bereš představu, že vytíženost té matky a psychická labilita potomka spolu souvisí (často se na prvních dětech rodiče až příliš vybijou i v negativním slova smyslu a až ty další nechají žít a mají trochu nadhledu); jednak nevím, proč manžel nijak nepomáhal, pokud jeho žena dělala školu; a jednak - být plně k dispozici dětem, nebýt unavená ani uhoněná a nemít žádné starosti a stresy, kterými bych mohla děti neurotizovat - to je jistě moc pěkné. Jak z Karla Jaromíra Erbena. Se skutečným životem to nemá co společného. Pokud nepřinesu žádnou z těch věcí, kterým ty říkáš bolestné oběti a podle mě jsou to docela normální věci spojené s péčí o rodinu, teď, pak je budu stejně přinášet později, až půjdu do té práce a ta škola (jazyk, atd... doplň si co chceš) mi bude chybět a nevezmou mě. Nemyslím si, že by nezaměstnaná matka byla méně vystresovaná než upracovaná matka, jen jejich stres pramení z jiných věcí. Dětem ovšem může škodit přenesená nepohoda matky v obou těchto případech.