Je obecně známo, že základy naší osobnosti se utvářejí v nejútlejším dětství. Přečti si nějakou knihu o vývojové psychologii. V tomto věku je člověk nejvíce zranitelný co se týče psychického vývoje o tom není třeba diskutovat. Ano, stresy patří do běžného života, ale některým by nemělo být dle mého názoru dítě vystaveno předčasně. Myslím si, že když si člověk není schopen uspořádat život tak ,aby eliminoval co nejvíce dopad svých činů na dítě( myslím nemluvně a batole), nemá se vůbec do takových akcí pouštět. Nejsem vůbec proti studiu při dětech a pokud sis četla nějaký můj předešlý příspěvek, tak víš, že jen poukazuji na to, že když chybí příslušné zázemí, studovat není pro mnohou ženu možné i kdyby chtěla. Já nevím, jaké máš zkušenosti, ale mě se zdá, že muži ještě stále neuznávají ženu jako rovnoceného partnera a jde to vidět i na tom, jak se angažují doma a jak svou partnerku podporují. Jen málokterý je ochoten vzít si děti na starost a umožnit tím ženě např. navštěvovat školu, kurzy atd. A dát dítě do jeslí ( jestli vůbec ještě nějaká taková instituce existuje) nebo péči o něj svěřit cizí osobě, jen kvůli tomu, abych naplnila vlastní ambice, odporuje smyslu proč jsem si dítě vůbec pořizovala(zde mluvím o těch nejmenších dětech kojencíh a batolatech). Studovat a zvyšovat si kvalifikaci a nebýt pasivní je jistě užitečné, v případě žen, které však nemají náležitou podporu ze strany rodiny, by mělo být, dle mého názoru, odloženo na později.