Aido, z tvého příspěvku se domnívám, že asi žiješ v zahraničí. Nebo se snad pletu? Já šla do mateřství s odhodláním, že chci se svými dětmi trávit maximum času a být tu jen a jen pro ně, dokud budou malé a nezačne jim být má přítomnost spíš na obtíž (haha). Dobře si však uvědomuji, že nežiju ve vakuu oddělená od vnějšího světa a jednou mateřská skončí a já se budu poohlížet po práci. Tam "venku" na mě však žádné místo nečeká, jelikož jsem před oběmi mateřskými pracovala vždy jen nárazově po krátký čas. A tak se zrodila myšlenka, rozšířit si v době dokud jsem doma své vědomosti, udělat si vysokou, abych pak měla na trhu práce větší šance. Proto jsem vnesla toto téma do diskuze a jsem ráda že se to rozvinulo v zajímavou debatu. Jak to tady tak sleduju, patřím k menšině těch neambiciozních žen. Veškeré mé pohnutky se odvíjejí od rodiny, do které momentálně vkládám veškerou svou energii. Je pro mě těžká představa, v tuto chvíli, že bych se měla jen trochu vzdálit a navíc ještě překonávat různé překážky (zajišťovat si hlídaní apod.). A červíček pochybnosti ještě našeptává, že bych mohla jako matka selhat. Nevím. Co vím však ale určitě, že jednou ten čas příjde a já se budu muset tak i tak zařídit. Neboť ten příjem by rodině určitě chyběl. Chci se však zeptat konkrétně tebe, psala jsi, že od Září nastupuješ do školy. Zajímá mě, jak to máš s kojením, když máš tak malé mimi? Já tedy ještě kojím a chtěla bych ještě tak do dvou let. To je zase o starost víc, nemyslíš? A odstavovat kvůli tomu, že chci chodit do školy, to se mi zdá taky dost necitlivé.