Když měl můj prvorozený asi pět měsíců, potkala jsem na procházce bývalého souseda - váženého profesora zubního lékařství. První, na co se mě v souvislosti se synkem ptal, bylo: "Má dudlíka?" Poněkud nejistě jsem odpověděla, že ano, a čekala jsem, že mi vyčiní. Odpověděl mi však: "Tak to je dobře." A pochvaloval si, že ze stomatologického hlediska je to rozhodně mnohem lepší než paleček, který je daleko tvrdší, rostoucí zoubky vychýlí daleko spíš než měkká guma a navíc se na rozdíl od dudlíku nedá zahodit. - Prvorozený byl ochoten dudat ještě ve dvou letech, nechal si to však už v tomhle věku rozmluvit. Druhorozený dudlík odmítl v osmi měsících úplně sám. Oba mají zoubky pěkné, rovné, zdravé. (Třetímu teprve rostou).
S pozdravem E.V.