Vážená dětská sestro,
díky Vašemu příspěvku jsem podruhé v krátké době na těchto stránkách pocítila stud za své povolání ( ale naštěstí jen na chvíli ), pocit že si dělá někdo legraci a že to nemyslí vážně.
Několik dní mi trvalo, než jsem se odhodlala se ozvat. Nedá mi to nereagovat. A jen stále doufám, že nebudu sama a že se budou bránit porodní asistentky od Apolináře. Nepracuji zde. Pracovala jsem téměř 12 let na porodním sále v Ústí nad Labem, nyní pracuji v Praze, ale na gynekologii. Přesto mám potřebu reagovat.
Vím , že práce na sále je náročná, jak fyzicky, tak psychicky.Vím, že na Vašem pracovišti je hodně porodů, je nedostatek personálu, že toho má člověk někdy dost a pokládá si otázku, zda mu to vůbec stojí za to a za ty peníze. Jenže si uvědomte, že ty maminy vlastně tohle moc nezajímá. Naprosto s Vámi nesouhlasím, že nějaká poloha při porodu, zda bude proveden nástřih, zda dostane rodička klystýr, atd., nejsou důležité. Samozřejmě, že jsme u porodu zodpovědni za dva životy a naším cílem je pomoci na svět zdravému dítěti a aby bylo v pořádku po porodu. O tom nediskutuji. Ale proč také odsouvat přání a potřeby rodiček. To je právě ten problém v některých lidech, že si neuvědomují, že rodí ta paní, ne personál.My jsme od toho abychom pomáhali, zasáhli, když je třeba. Ale ta rodička je především rodičkou a budoucí maminkou.Nechci tady rozvádět způsob vedení porodu z mého pracoviště, ale věřte, je to v lidech a jsem ráda, že jsem měla kolem sebe lidi, kteří se dokázali nadchnout pro věc, porodní báby dokázaly přesvědčit lékaře, že ty epiziotomie zas tak nutné nejsou v každém případě, že není nutné u porodu svítit, že není nutné u porodu po sobě hulákat jak na lesy, že není nutné v případě fyziologicky probíhajího porodu rodit pouze a jen v polosedě, atd. atd. Mohla bych dlouho pokračovat.A nakonec jen dodávám pro Vaši informaci, že ústecká porodnice je perinatologickým centrem, takže o nějakém semtam porůdku se nedá mluvit. Mnohokrát jsme zazili situace, kdy jsme měli maminy " rozesazené " po oddělení rizikového těhotenství a gynekologie. A dětské setřičky běhaly s miminama na kojení a kde bylo možné daly do pokojů postýlky. Bylo to náročné, jak pro personál, tak pro pacientky. Chápu, že takové situace jsou náročné a nepřispívají k pohodě personálu a ani pacientek. Ale pořád nechápu tu Vaši reakci, že se vůbec divíte, že tak ty paní reagují. Zkuste se spíše Vy sama zamyslet nad sebou, třeba je chyba ve Vás a budete mít určitě u sebe co zlepšovat. A nemluvte za porodní asistentky na porodním sále !
Hodně pracovních úspěchů Vám přeje Ivana