Vážení,
mám za sebou čtení řady příspěvků a protože bych velmi ráda odpověděla na několik z nich najednou, raději píši vlastní a nikoliv odpovědi na jednotlivé. Za prvé předesílám, že si v žádném případě neosobuji patent na rozum a už vůbec ne právo na jediný správný názor. Jsem pouze jednou z těch mnoha maminek, které mají vlastní zkušenost s Aplinářem. Rodila jsem zde na začátku ledna, a proto už mám jistý odstup od silných prožitků a jsem schopna celou událost vidět poněkud střízlivějšíma očima, bez emocí, které porod provází. Začnu tím, že se vyjádřím k tématu, velmi často probíranému na těchto stránkách, a to je holení, klystýr a nástřih hráze. První dvě věci jsem absolvovala bez jakýchkoliv problémů. Jsem jednoznačnou zastánkyní obou kroků z důvodů, které popíši níže. Můj porod probíhal poněkud rychleji, od prvních kontrakcí jsme dorazili s manželem do porodnice za 2 hodiny a v té době jsem je měla již po 2 min. Po holení a klystýru jsem byla asi necelé 2 hodiny ve sprše a pakjsem šla rovnou na sál. Na moji žádost mi byl aplikován epidurál, který mi ještě jednou, asi po cca 1,5 hod. opakovali. Pravidlem bývá, že když jde na jedné straně něco lehce, tak se něco zkomplikuje na straně druhé. V mém případě problém nastal při tlačení. Tedýnkovi se prostě nechtělo ven a tudíž následoval boj kdo z koho, který skončil po neuvěřitelných 2,5 hod. tlačení pro mě vítězně. V jeho průběhu jsem ale měla jedinečnou možnost udělat si názor na tolik kritizované úkony. Nebýt klystýru, tak bych kompletní obsah střev nechala přímo na porodním stole. Během porodu jsem absolvovala i cévkování, protože šlo o každý milimetr místa a stolice by zcela logicky překážela. Nástřih se, bohužel, nestihl, neboť malý ze mě po těch 2,5 hod. do slova a do písmene vylítl. Roztrhla jsem se tak, že mě doktorka hodinu sešívala a troufám si říci, že to byl, alespoň pro mě, takový malý porod. Nebudu se tu rozepisovat o tom, jak dlouho trvalo hojení a co jsem si vytrpěla. Každopádně jsem přesvědčena, že nástřih by rozhodně nezpůsobil takovou devastaci porodních cest, jako roztrhnutí. V této souvislosti zmiňuji, že oholení místa před porodem považuji za nutnou součást hygieny při porodu. Rozhodně jsem se necítila jakkoliv ponížena apod., jak jsem měla možnost si v některých příspěvcích přečíst. Při jakékoliv operaci na ochlupeném místě těla si přece chirurgové z hygienických důvodů dopředu místo oholí, tak proč to tak sáhodlouze rozpitvávat. Pokud jde o kapitolu personál, na tomto místě zcela vážně říkám, že mít skvělé lidi kolem sebe znamená zvládnout vše daleko lépe. Asi jsem měla štěstí, ale tu noc, resp. ráno jsem rodila sama, takže v rozhodující chvíli jsm měla u sebe 4 asistentky, bez jejichž pomoci bych se prostě neobešla. Byly naprosto fantastické a tento superlativ užívám s plným vědomím. Ani na pobyt na odd. šestinedělí nemohu vzpomínat ve zlém. Jak dětské, tak ženské sestry byly příjemné a pokud se tam snad nějaké výjimky našly, tak mi neutkvěly v paměti. Na závěr svého vyprávění bych chtěla napsat jednu, alespoň pro mě zásadní věc. Netvrdím, že bylo vše ideální a dle mých představ. Můj příspěvek by mohl samozřejmě vypadat úplně jinak, jako např. výčet všeho, co se mi nelíbilo apod. Na rovinu ovšem říkám, že pro mě byla podstatná jedna jediná věc: moje zdraví a především zdraví mého syna. A toto mé přání mi Apolinář splnil. Možná jsem měla jen velké štěstí, ale jsem přesvědčena, a některé zde uvedené příspěvky mě v tom utvrzují, že řada nastávajících maminek si staví vzdušné zámky, dělá problémy z věcí, které problémem nejsou a to, co je skutečně podstatné, nevidí, či vidět nechce.
Pro nastávající maminky chci na závěr napsat:nečtěte negativní hrůzostrašné zprávy o porodech druhých. Každý porod je naprosro individuální a nelze dopředu říci, jaký bude. Proto nemá cenu si z něj již dopředu udělat strašáka. Věřte mi, že v danou chvíli se vaše myšlenky soustředí jen a jen na přání zdravého dítěte. Všem budoucím maminkám proto přeji hodně štěstí.