Díky za rady (Michale tobě se omlouvám, že jsem popletla jméno).
Nepovažuji je vůbec za perverzní a zvrhlé a asi bych si nepřipadala jako děvka při jejich praktikování. S někým, koho miluji a koho bych chtěla umilovat k smrti. S někým, ke komu cítím chlad a nevím, jak vřelý vztah vydupat ze země, mi to prostě nejde. Líto je mi to proto, že asi tuším, co můj muž cítí a že si říká, proč mi vadí to, co mi vadí. Problém není v tom, že bych v sexu byla prudérní jako moji rodiče a myslela si, že je to něco špatného, ale v tom, že se někam vytratila moje láska, obdiv, úcta k mému muži a já prostě sex bez tohoto výše uvedeného "nezvládám". Asi jsem svůj první příspěvek začala z úplně špatného konce, trápí mne nejen to, že se neumím odvázat nejen kvůli v podvědomí zasunuté výchově v dětství, kvůli "nedostatku soukromí" ale možná hlavně i to, že si tak beru povahu mého muže a že se neumím odvázat kvůli ní. A tady je každá rada drahá. Můžu si připravit seznam jaký chci, když pak přijede (autem) z práce a táhne z něj liquere, seznam z počítače zase seberu a nechám mého muže třeba si hrát hokej (Internet nemáme). A pak si říkám - proč to vole neumíš překousnout.
Se svými dětmi se snažím o sexu otevřeně mluvit a žádné tabu z toho nedělat. Zrovna nedávno jsem měla s mladším potomkem diskuzi nad antikoncepčními pilulkami - docela legrační, on sice bude potřebovat něco trochu jiného, ale není na škodu vědět, jak fungují...Nedělá mi problém s nimi o "choulostivých" věcech hovořit, ale zvídavé otázky klade spíš ten mladší, dcera ta si moudra vyčte v Bravíčku...a maminka jí těžko řekne něco objevného. A když ( třeba v legraci) nadhodím například něco o nutnosti antikoncepce - vrhne na mne pohled typu "s tebou se o tom bavit nebudu" a se slovy "ale mami". Takže žádná kamarádka.
To, že nechci, aby věděli, že spolu jejich rodiče spí (myslím in flagranti, samozřejmě, vždyť nejsou na hlavu padlí, aby netušili, že i rodiče čas od času sex provozují), pramení z mého sdílení společné ložnice s mými rodiči a celkem traumatických zážitků z toho, že jsem se chtě nechtě přeci jen párkrát stala svědkem jejich milování. Možná, že by to ony braly jinak, než já, kdo ví.
Viky