Souhlasím s názorem, že je třeba vymezovat hranice. U vlastní dcery ale nějak pořád nenacházím nějakou pravidelnost v reakcích, z níž by se dalo vyčíst, co zabírá a co ne. Zdá se mi to nějak mnohem složitější než u cizích dětí :). Někdy dělat kolem toho rozruch (být nepříjemná atd.) chvíli funguje, ale dělá to znovu . Když reaguju laskavě a vysvětluju, zdá se, že chápe, ale dělá to znovu. Jsme oba proti násilí, takže asi zkouší nepříliš známé modely chování, snad ji to přejde.
A. má citlivou a introvertní povahu a tak se mi zdá, že se ostatních spíš bojí nebo prostě zatím nemá dost zkušeností s vrstevníky. Uvidíme ve školce. Ačkoli kamarádky klouček začal být agresivní od doby, kdy začal chodit do školky- tam se držel zpátky a doma si to na bráchovi vynahradil.
Všimla jsem si, že A. bývá demonstrativně zlá na panenky ten den, kdy jsme spolu měly nějaký, byť malý, konflikt. Ale konflikty k životu patří, že. Snažím se řešit je přiměřeně laskavě (někdy mě ale A. dost vytáčí).