Ahoj Raketko.
Nejdříve jsem šla na přípravnu. To je taková místnost, kde je jedno lehátko, WC, sprcha, žebřiny, balón. Na první pohled nic moc. Tam mi sestřička dala krystýr. Mezitím šel manžel do auta pro věci a přeparkovat. (ani bych ho tam mít nechtěla, protože pokud si to dobře vybavuji, tak WC nemělo z pochopitelných důvodů dveře) Pak mě sestřička přestěhovala o pokoj vedle, kde byla povlečená postel a u ní křeslo, kde seděl manžel. K pokojíku patřilo WC. Jsem si připadala jako někde v hotelu. Potom jsem pár kroků přešla na sál. Stejně mi bylo pohodlnější chodit, takže jsem tam korzovala všude pořád dokola. Sál mi připadal také jako pokoj. (až na ty nástroje tam) Kromě porodního stolu tam bylo i lehátko, stolička, míč, křeslo.
Hned po porodu mi pan doktor (mně připadalo, že hodil) miminko ještě s pupeční šňůrou na břicho. Pěkně jsem se lekla.
Potom si ho pediatr vzal vedle do místnosti i s manželem, který tam fotil to popisování, ošetřování a tak. Prostě to, co bych neměla možnost vidět. O mne se mezitím staral gynekolog.
Vedle v porodním boxu byla nějaká maminka a vůbec mi to nijak nerušilo. Pak jsem zjistila, že mezitím, než jsem porodila, jich tam bylo víc. Ale měla jsem takové soukromí, že jsem si toho ani nevšimla.
Tak snad Ti můj popis, 16měsíců "starý", k něčemu bude.
Příjemný zbytek těho :-)