Ahoj všem!
Když jsem byla těhotná, trávila jsem na této stránce mnoho času. Jelikož jsem z Pardubic, děsila jsem se toho, že bych tu měla rodit - dle zážitků mých kamarádek a některých příběhů zde popsaných. Přesto všechno - já jsem Pardubanda, manžel také, tak jsem chtěla mít další "Pardubátko" i doma. Byla jsem připravená na nejhorší a také na to, že si vše budu muset vydupat a vyřvat. Nic z toho jsem ale nepotřebovala. Porod jsem měla - no, prostě porod... :-) Dcera šla nakonec kleštěmi, takže jsem si ji na sále moc neužila - jen mi ji ukázali a šla se vyhřívat na chvilku do inkubátoru. V té chvíli mě nějaké přiložení k prsu ani nenapadlo. Jelikož na oddělení šestinedělí bylo plno, šla jsem na první patro - konzervativní gynekologie - samozřejmě bez dcery. Až v pět odpoledne (dcera se narodila v 7.15 ráno) jsem si uvědomila, že jsem ještě nekojila. A tak jsem si sama za dcerou došla. Už nebyla v inkubátoru, tak nebyl problém a s prvním přiložením mi sestřička velmi ochotně pomohla. Perfektně jsem to nakonec rozkojila již druhý den večer. Tady bych ocenila hlavně přístup setřiček z novorozeneckého, protože všechny byly ochotné a milé. A pohádky o tom, jak se děti přikrmují? Ano, přikrmují, ale podle mého názoru to nemá žádný vliv na kojení. Vždyť některé mamince to trvá i více dnů, než se mlíčko spustí a osobně bych na to ani neměla nervy nechat malou trápit hlady. I moje dcera byla v porodnici párkrát přikrmena - nikoliv flaškou, ale stříkačkou do koutku a s mým prstem v pusince. Nyní je nám skoro půl roku a kojíme plně a bez problémů. A moje zvlášní poděkování - panu doktorovi Peršínovi - byl úžasný a dceru "vytáhl" včas a beze šrámu! Takže v pardubické porodnici jsem se cítila moc hezky a až někdy nadělíme dceři sourozence, půjdu tam rodit opět! Všem těhulkám přeji hodně štěstí a správné lidi u porodu!