Dagmar, z tveho dopisu se mi zda, ze to pro co jsi se rozhodla tezko neses, ze nejsi vyrovnana a presvedcena, ze jsi udelala to spravne. Myslim, ze pokud se jedna o dulezita zivotni rozhodnuti, musi se vse peclive zvazit, zkusit treba dat si sanci, pro a proti nejen pro tebe, ale i pro tvou dceru. Deti nemam, asi si nedokazu plne predstavit, jak bych se v takove situaci zachovala. Kazdy ma pravo byt stasten a pokud ty budes stastna, jiste to budes prenaset i na dceru, ale otazka je, jak to vezme tvuj manzel, aby tvoje dcera neprozivala napeti, ktere by mezi vami panovalo. Pises, ze ztrati dobreho otce, proc tedy nemuze dceru vidat casteji? Proc se nerozvest po dobru a nechat ho sdilet dceriny radosti i starosti casteji?
Kazdopadne bych byla rada, kdyby jsi se z toho vypsala, myslim, ze to potrebujes a treba nazory ostatnich ti pomuzou se na to kouknout zase trosku z jineho hlediska.
lucie