Lucie,
k rozvodu jsem se odhodlávala více než dva roky a jsem přesvědčená, že to co dělám je dobré nejenom pro mě, ale i pro mou dceru. Ale jak píšeš, nerozvádím se s úsměvem. Myslím si, že to snad ani nejde. Vím velmi dobře jak moc jsem ublížila manželovi, který miluje jak dceru, tak i mne. A právě proto, že velmi dobře vím jak moc jsem někomu ublížila mi není nejlépe. O to víc, že já sama jsem teď v pohodě. Vím, jak se manžel trápí a já mu nemůžu pomoct. Dávala jsem našemu manželství šanci, ale bohužel, nic se nezměnilo. Manžel nemínil nic němit, zato já bych musela změnit všechno.
Chtěla jsem se rozvést v klidu a s rozumem. Bohužel, ale manžel se rozhodl mi co nejvíce ublížit aspoň tak, že mi to pořádně znepříjemní. Mám veliký zájem na tom, aby se dcera s otcem vídala co nejčastěji, protože vím, jak je pro ni důležitý. Nechci tím, že se rozvedu dceru připravit o jednoho z rodičů. A lidé, kteří se snaží po rozvodu "ukrást" dítě pouze pro sebe, nechápu.