Jsem ze Vsetína, ale rodila jsem ve ValMezu.Poprvé a naposled, ikdyby jsem měla mít 10 dětí.
Vystoupili jsme s přítelem z výtahu, bylo po 8 hodině večer, a přivítal náa primář: Co si přejete? Mezi stahama jsem neměla náladu vtipkovat. Ale jela jsem tam kvůli komfortu, který nemocnice nabízela: pokoj pro dvě s vlastním sociálním zařízením. Při bolestech jsem využívala vše dostupné-sprcha, balon, chůze... Mezitím mě sestra i primář vyšetřovali zevnitř a zřejmě urychlovali porod, Karenka se narodila ve 23.30 hod, ovšem bylo to hodně bolestivé. Vůbec nebrali ohled na to, že jsem protestovala. Malou jsem dostala až po omytí, zvážení, změření!, když mě primář zašíval, chtěla jem mu utéct. Ve 2 hod ráno mi malou donesli k prvnímu kojení a k tomu přidali pár informací- nestíhala jsem vnímat info ke kojení, byla jsem prvorodička, a k tomu jak obsluhovat upnoemeter a rozpis vizit. S kojením jsem měla problémy pořád, nikoho nezajímalo, že vypadám jak Dolly Buster, jen se sestry staraly, kolik rychlozavinovaček jim malá pročurala. Nějak jsme přežily i návštěvu u spolubydlící, přišlo jich asi 8 a strašili tam celé 3 návštěvní hodiny, aniž by se zeptali, jestli mi to nevadí, a navíc použili WC pro rodičky! Ovšem se najdou vyjímky, mám dobrou vzpomínku na sestřičku a primáře novorozeneckého oddělení.
Ale ValMez nikdy více.