První dítě se narodilo na Obilňáku a druhé dvě (dvojčata) v Bohunicích. Už je tomu sice nějakou dobu, přesto se chci s Vámi podělit o svoji zkušenost:
V obou případech jsem měla velké štěstí na lidi, kteří měli službu na porodním sále.
Poporodní už tak kvalitními lidmi neoplývalo: na Obilňáku byly ne dost dobře vzdělané (a také ne moc pracovité) ženské sestry, avšak vynikající dětské sestry a dětští lékaři. Díky jejich přístupu jsem bez významnějších problémů kojila své první dítě více než tři roky a dosud kojím svá dvojčata.
Poporodní v Bohunicích mne překvapilo kvalitními ženskými sestrami, které byly neuvěřitelně pracovité, vzdělané a "lidské" (neustále jsem je srovnávala s jejich kolegyněmi z Obilňáku a pořád jsem tomu nemohla uvěřit). Oč lepší byly sestry ženské, o to horší byly sestry dětské ... Samozřejmě mluvím jen o těch, které jsem během svého krátkého pobytu v nemocnici poznala ... a mezi lidmi jsou rozdíly. S dětskými lékařkami jsem se neshodla vůbec - a to jsem se snažila s nimi do žádného "konfliktu" nepřijít. Trvala jsem jen na tom, že chci svá dvojčata kojit (porodní váhu měly 3500 a 3300 g),zatímco ony mne již třetí den po porodu přesvědčovaly o tom, že svá dvojčata (která se mimochodem skvěle přisávala, avšak po císaři i ráda spala)rozhodně neuživím a že jestli do rána nepřiberou, že mi je dají na kapačku. Když mi jedno s novorozeneckou žloutenkou odvážely, neměly zájem o odstříkané mléko ... vlastně se mne ani nezeptaly .... až zpětně jsem se dozvěděla, že mi to dítě nacpaly hamilonem.
Zrovna já poporodními depresemi netrpím, a před "kontaktem" s dětskými lékařkami a sestrami mi bylo skvěle. O kojení s nimi jsem bojovala dva a půl dne ... (pak dvojčata přibrala nějaký ten gram ....) a pustili nás domů. Strach, že své děti neuživím, který mi tyto starší dámy vnutily, mne však držel následující čtyři měsíce i přes to, že děti prospívaly a vzorně nabývaly na váze "dle očekávání".
Později, když jsem se pokusila celé té situaci přijít na kloub, jsem dospěla k tomu, že ony dámy s velkou pravděpodobností své vlastní děti (pokud je mají) nekojily, jinak si to nedovedu vysvětlit. Některé dětské sestry byly "kojení" nakloněnější, ale nemohly se postavit "základním pravdám", které ony dámy vyznávaly.
Myslím si, že dnes je situace - co se kojení týče - v Bohunicích již lepší.
Věřte ve své síly a věřte své intuici... přikládejte co nejčastěji, mažte prsa patřičnou mastičkou a pokud dítě nepláče a jeho váha neklesne o více než 10% porodní váhy, nenechte se ničím vyvést z míry .... nechte je spát a nenervujte cestováním ve vozíku k digitální váze...! Dítě další neplánuji, tři mi stačí, ale ... rozhodně bych žádné své další dítě kvůli nějakým doktorkám ze spánku nebudila. Pokud by se přisávalo, neplakalo a mělo alespoň trochu rozumnou váhu, nechala bych se překvapit následujícího rána, kolik že jsme to přibrali/zhubli ... a vnímala bych své dítě a snažila bych se reagovat na jeho potřeby. Ta komunikace na rovině intuice byla - v případě mých dvojčat - narušena a přehlušena požadavky lékařek ze staré školy .... které samozřejmě - jak jinak - chtěly jen dobro pro mé děti.
Přes to všechno mé děti jsou kojené ....
A já si myslím, že jim žádné nebezpečí nehrozilo .... 3500 a 3300 je hodně gramů.
Přeji Vám hodně síly a ať máte štěstí na personál!
Jana N.
Předchozí