Ahoj Jano, dík za tvoje zkušenosti. Taky jsem co nejdřív chtěla utéct z dohledu a pomoci dětských sester. Já jsem měla vždy jedno děcko, které velmi rychle přibývalo, takže si mne sestry moc nevšímaly a jejich rady ohledně "správného" kojení jsem pouštěla druhým uchem ven. Velmi rychle jsem zjistila, že sestry jednají proti doporučení WHO. Ovšem moje spolubydlící v porodnici na tom byly hůř. To bylo pořád samé kontrolní kojení, autoritativní dohled u každého kojení načasovaného podle hodinek či potřeb sestry - ty maminky a miminka byly v takovém stresu..., prostě láhev s nutrilonem to jistí, že. Přitom by stačilo tak málo - vnímat potřeby děcka, sledovat jeho spokojenost, nikoli jen gramy, podpořit sebevědomí maminky. Já jsem byla několikrát svědkem brečení maminek po konverzaci s dětskou sestrou. Chtěla bych vidět maminku, která by uvolněně kojila pod dohledem sestry s pohledem bachařky a s váhou u ruky.... Nabádám všechny maminky, které chtějí kojit, aby se předem poučily z materiálů Laktační ligy, a nenechaly si do svého kojení zasahovat proti svému instinktu a předvědčení, jak jsi to Jano hezky napsala. Sestry mají krásnou schopnost maminku vykolejit a uvést ji do deprese.

Nepíšeš, a to by mne moc zajímalo - jakým způsobem probíhal tvůj porod dvojčat? Do jakého týdne jsi je donosila a musela jsi být v těhotenství v nemocnici? Nevíš, jak na tom jsou jiné maminky s dvojčaty? Měj se moc hezky.