Psala jsem sem již jednou,o svém prvním porodu v Motole v roce 1998.Přenášela jsem 14 dní,museli ho vyvolávat a já tam strávila čekáním až do porodu 24hodin s dost nepříjemným personálem,naštěstí s maminkou,a její přítomnost pro mne byla velice důležitá.Napoprvé ji ale poslali domů,sestra tvrdila,že spím a ani se nepodívala(je to půl hodiny cesty autem).Bylo to v noci,a musela přijet znova..a tím problémy s personálem začaly...Jedna starší sestra mne okřikovala,at jsem potichu,že všechny maminky spí,musela jsem chodit po chodbě,na pokoji se spalo.Druhá,mladší,mi zas vynadala při klystýru,že jsem se poto..hned po aplikaci.No,měla mi ho dát trochu lépe,abych to stihla na záchod.Atd.,všechno jsem podle nich dělala špatne,špatně ležela na monitoru,špatně dýchala,jojo.
V květnu 2003 jsem šla do Motola znovu, doufala jsem v nějaké změny co se týče personálu, s vybavením a odd.šestinedělí jsem byla spokojená.Šla jsem tentokrát sama,manžel nechtěl, ani maminka už ne.
Čekala jsem doma,co nejdéle to šlo,abych nemusela trávit čas s nepříjemnou sestrou na sále.přijela jsem,když byly stahy po pěti minutách,byla jsem otevřená na pět centimetrů a už mi nestihli nic,ani holení,ani klystýr :).Stejne jsem na sále ještě do porodu strávila hodinu ,ale téměř sama.V tu chvíli jsem dostala trochu strach a potřebovala pár slov uklidnění - nikdo ale vedle mne nebyl.Byla jedna ráno,neděle, a žádné jiné rodičky ale ani žádné sestry.Jednou za čas se nějaká ukázala,aby se podívala na monitor -musela jsem celou tu hodinu ležet - prý to už budete rodit,to už chodit nejde -a to bylo všechno.Když jsem opravdu začala rodit,volala jsem chvíli,tak přišly,ale stihla jsem se dost natrhnout,nebot jsem už trochu tlačila,no nikdo mi neřekl,že nesmím.Pak do mě jedna setra hučela at držím ty nohy od sebe - byly ale na jiném lehátku - ty nohy - takže mi ujížděly.Dala se do mě sice zimnice,ale tlačila jsem dobře, a tak malá vylezla ven bez problémů.Dali mi ji na chvilku,ale spala.Potom mne asi hodinu šili,i natržený děložní čípek,což děsně bolelo,a nedali mi nic na umrtvení a vystřídaly se u toho dvě lékařky,té první to nešlo.Moje holčička křičela vedle mne v inkubátoru,ale když slyšela můj křik (bolelo to víc než porod) tak přestala.No,bylo to veselé.
U obou porodů jsem měla rooming in, a na šestinedělí už byly sestry o.k.jako minule.Jídlo sice stejně nejedlé jako před pěti lety,ale měla jsem již sebou zásoby.V neděli ráno jsem rodila a ve středu už byla doma.Celkově jsem byla spokojená,no,byla jsem již otrlejší a připravená na to,že porod je hlavně moje práce a že si musím věřit,věřit svému tělu.
Šla bych do Motola klidně rodit znova,ale už ne sama.