Narodil jsem se s oboustrannym rozstepem rtu a dnes mi je dvacet let....
chtel bych jen rict ze je to opravdu velky handicap do zivota, i kdyz se to nekomu mozna nezda.. kdo to nezazil nepochopi..

prestoze dnes uz mam umele horni zuby a jizva uz neni skoro videt, psychiku vam uz nikdo nespravi..
deti jsou totiz krute, a takovou atrakci jako spoluzaka s rozstepem si prece nemohou nechat ujit.. vysledkem je psychicka i fyzicka sikana ve velkem, obrovsky pocit odlouceni od normalnich lidi..
a i kdyz uz vypadam normalne, pocit toho ze jsem jiny mam asi navzdy..
ve svych dvaceti jsem nikdy nemel zadny vztah s divkou, nikdy jsem zadnou ani nedrzel za ruku.. je to tim ze komunikace s nimi se bojim vic nez cert krize....
takze pokud se vam narodi dite s rozstepem, ktery je videt i po operacich, mejte na vedomi, ze tohle ho potka take..