Rodila jsem v lednu 2007, první dítě. Porodnice jako taková výborné - průběh porodu v pohodě, konec přes drobnou komplikaci díky pohotovému zásahu paní doktorky úspěšný. Ale pokud chcete kojit, tak pozor na oddělení šestinedělí. Dětská sestra mi nepomohla s přiložením syna k prsu po porodu, takže jsme se o to s přítelem pokoušeli sami a bez úspěchu. Říkala jsem si, že to snad nevadí, že kojení je v podstatě samozřejmé a že to zvládneme později. Ani třetí den nám to ještě pořádně nešlo, pomoc sester závisela na tom, kdo měl zrovna službu. Některé byly skvělé, jiné stylem "však vy to nějak zvládnete sama". Jedna řekla "dělejte to takhle", druhá "takhle ne, jinak". Potom dostal syn žloutenku a přestože večer při kontrole lékařka prohlásila "ten je žlutý jako citron", s odběrem krve chtěla počkat až do rána. Ráno ho odvezli s tím, že žloutenka je tak veliká, že musí do fototerapie a budou mě volat na kojení. Po čtyřech hodinách jsem se hlásila, kde že je to kojení a odpovědí mi bylo "vám to paní doktorka neřekla?". Umíte se představit, co taková věta s prvorodičkou třetí den po porodu, bez dítěte, udělá. Paní doktorka mi naštěstí pouze zapomněla říct, že kojit nemůžu, protože žloutenka je špatná a syn nesmí ven z fototerapie. Takže budu chodit na odsávačku. Volali mě jednou za cca 4 hodiny, někdy po pěti, údajně podle toho, jak se syn probudil a chtěl jíst. Mateřského mléka jsem měla málo, takže syn byl dokrmován asi umělým mlékem a to z lahve a vedle něho dokonce ležel dudlík (měl modrý, holčička vedle růžový). Mít dnešní zkušenosti, tak hlasitě protestuji. Kojení totiž nezvládáme přes značné úsilí dodnes. I od jiné maminky mám potvrzené, že "díky" přístupu sestřiček z Bohunic kojila pouze tři týdny. Plánuji druhé dítě, ale v Bohunicích už rodit nebudu. Honosí se sice tím, že podporují kojení, ale podle mé zkušenosti neprávem.