Milá Sylvie,
moc krásně se čte Váš článek, ale bohužel realita je někde jinde! Z mé osobní zkušenosti, žádná zdrav.sestra nemá tolik času,aby si "hrála" láskyplně s každým dítětem a zbavovala jej strachu z cizího prostředí zahaleného do bílých plášťů, popř. z očkování a ostatních injekcí ( natož, aby s námi prošla v nemocnici oddělení). Je to velmi smutné, ale je to tak. Bohužel od narození nám není nemocnice ani zdrav.personál cizí,poněvadž zdrav.stav našeho syna není natolik dobrý, abychom se bez něj obešli a tudíž několikrát do měsíce jezdíme po nemocnicích od nefrologie po neurologii....a mohu podotknout, že nikde se dnes s náma tzv.nemazlí a přístup k dítěti je děsivý, dodnes má malý trauma, když jdeme byť jenom na kontrolu k obvod.lékařce.Je natolik vyděšený, že pokaždé při jeho hrůzostrašným pláči nastane zvracení!
No, je to na dlouhé povídání, takže vskutku jestli někde takový přístup mají, tak před takovým personálem smekám a přeji, aby jim to vydrželo i nadále!