už jsem dlouho v diskusi o Apolináři nelistovala, až dneska a myslela jsem, že opravdu vidím špatně. Proč pracujete jako sestra v porodnici, když vás v podstatě rodičky obtěžují? Porodnici přeci nemá žádná matka za trest, ale má být na počátku radosti z miminka. Jak má prvorodička vědět, na co se má v porodnici zeptat? Jak má dopředu vědět, že v té které porodnici s ní nebude dobře zacházeno? Jak má dopředu vědět, že jí to u Apolináře nebude vyhovovat?
Rodila jsem také u Apolináře, viz můj příspěvek z února a měla jsem tedy zřejmě ohromné štěstí, že jsem vás tam nepotkala.
Maminky, jediné, co nám zbývá je OPRAVDU SE O všechno velmi vehementně hlásit a všeho se dožadovat a když se nám něco nezdá, tak se ozvat. Mě to při mém pobytu v porodnici rozhodně pomohlo. Když jsem měla začít našeho syna kojit, tak mi ihned sestra sdělila, že to holt bude problém, neboť mám velká prsa (na vedlejším pokoji sdělila jiné mamince, že ta má problém že má malá prsa), když jsem jí řekla, že nevím, co bych s tím teď mohla udělat, když je mám taková už od 15 let, najednou se s ní dalo celkem dobře dohodnout a postarala se i o to, aby další směna pomohla najít takový způsob kojení, který by vyhovoval mně i miminku. Povedlo se a tak jsme uspěšne kojili 20 měsíců.
Myslím, že si i my maminky za spoustu věcí můžeme sami, protože se nedostatečně ozýváme, konečně vidím, že tuhle diskusi čte i lékař a je pravdou, jako již napsalo spousta maminek přede mnou, že je to všechno o lidech.
Já jsem nepotřebovala žádný přepychový porodní sál, ale aby se mnou porodní asistentka vlídně mluvila (a to také dělala), aby na mě nikdo zbůhdarma neřval a když se na něco zeptám, aby mi bylo odpovězeno a vysvětleno, co se se mnou a dítětem děje.
Doufám, že až budu znovu rodit, asi zase u Apolináře, že Vás tam nepotkám ani na chodbě, natož pak v mojí těsné blízkosti ve chvílích, kdybyste mi měla pomoci.

pavla