Hvezdule - AAAAMEN!!! Skvele jsi to napsala. Souhlasim do puntiku.

Ja jsem jako decko byla strasne vybirava a mamka, protoze mela absolutne zbytecny strach, ze ji umru hlady, tak se strasne snazila, abych vubec neco snedla, takze to bylo hlavne samy sladky...
Ted, jako dospelak moc dobre vidim, ze jsem ji vlastne zneuzivala. Delala jsem i to, ze pokud jsem se z neceho nekdy pozvracela, pak jsem to uz nikdy nechtela... trvalo mi to az do puberty, nez jsem se odvazila vzit to zase do pusy... Ja vim, je to smesne, no ale.. deti...:-)

Kdyz se mi narodila dcera, rozhodla jsem se, ze zadne brikule se kvuli jidlu delat nebudou. Sla jsem na to presne jako Hvezdule a ejhle! Fungovalo to!!! Odmalicka jedla vsechno a bez reci. Pristup rodice je strasne dulezity - teda - obou rodicu. Nedelat z jidla big deal - ted se ji, chces - nechce, tak nejez, ale nic jineho nedostanes. Uz vubec ne sladkosti - to je vlastne odmena - za chovani - ale jake??? To, ktere podporovat nechceme. Sama jsem se snazila neohrnovat nos nad vecmi, ktere moc nemusim...

Nevim ale, co s tim, pokud uz je vlak rozjety, jak se da zastavit a prehodit vyhybku jinym smerem - bude to chtit hoooodne trpelivosti a sebediscipliny nove nastolena "pravidla" dusledne dodrzovat.

Jo, a nedavno jsem nekde cetla, ze nez se dite nauci jist novou vec, musi tomu byt vystaveno asi 30x...
Takze hodne stesti.