Ahoj,
já mám spoustu vegetariánských kamarádů, i když sami už nejsme.(manželovi to objektivně zdravotně nesvědčilo)Jíme drůbež )kterou chová naše babička na venkově a nijak citově ani fyzicky nestrádá) a ryby.
Ti všichni naši kamarádi dětem občas bílé maso dávají. Sice jdou všechny látky obsažené v masu nahradit (odpůrci většinou zaměňují maso a živočešnou bíolkovinu jako takovou, takže s mlékem, sýry, tvarohem a podobně o aminokyseliny nepřijdete), ale jde o tři věci - nejdůležitější je, (podle mého názoru), že něco hrozně důležitého rozhodujete za své děti. Je jasný, že za ně člověk toho rozhodne hodně, ale o tom co se týká názorů, svědomí, přesvědčení nebo víry by si měl každý rozhodnout sám, když už na to má, a měl by být vychovávaný tak, aby se jiné "proudy" nezatracovaly. Přístup, kterého si vážím, je: my se na to díváme takto, ale jestli chceš jít jinou cestou, můžeš, (aniž by to ohrozilo náš vztah´).
Další je ten, že á si třeba nevěřím natolik v tom, že jsem schopná opravdu zajistit ty náhradní živiny. Jde o to, že třeba železo z rostlinné potravy je v podstatě pro tělo nevyužitelné, a z masa si je tělo vezme nejlíp. Prostě jsou tam ty důležité, i když nahradi¨telné, prvky daleko koncentrovanější než jinde. A máš při neustálým frmolu vůbec čas věčně vážit a přemýšlet a kombinovat to, co jíte, aby tam fakt všechno bylo? Kupuješ si knížy o výživě, studuješ obsah látek v potravinách a nutné kombinace minerálů a vitamínů, které zase podmiňují využitelnost jiných látek? Dost jsem o tom četla, a částečně i proto jsem to vzdala. Myslím, že konec konců, u dospělých e to jedno, většina spíš bojuje s nadváhou a přísun živin má spíš nadbytečný, ale u dětí na tom daleko víc záleží. Jestli si tak fandíš, že jsi odborník na tohle všechno, tak ti závidím.
A třetí věc je ta, že když vůbec nikdy v dětství nedostanou maso, nevytvoří se látky, aby je později mohli trávit. A víš ty, jak budou za 30, 40 let žít? Co když si budou muset třeba nějaké "jídlo" ulovit? To raději ať umřou hlady?
Ale to je jen otázka toho, jestli si připouštíš možnost, že by to časem se světem, jak vypadá teď, mohlo dopadnout i jinak, než že budeme pořáíd bohatší a spokojenější, to uznávám. Ty dva přdcházející argumenty ale myslím za zamyšlení stojí.
ahoj Iva.