Fóbie to je, má to i odborný název: Kompounofobie. Nechápu, proč s tím chodit k psychologovi. Nevidím v tom takový problém, aby dítě muselo být vystavováno stresu z psychologa. To, že s tím nemají psychologové zkušenosti je zapříčiněno pravděpodobně tím, že to není tak závažná věc, která by se musela konzultovat s odborníkem. Rozhodně to není truc dítěte nebo tak. Nemusí k tomu být nějaký důvod nebo zážitek. Je mi 30 let, nepřešlo to a asi nikdy nepřejde. Máme to v rodině. Dá se s tím v klidu žít. Knoflíky nenosím, naštěstí existuje velký výběr oblečení bez nich. Podle zkušeností ostatních lidí s tímto problémem (existují fóra kompounofobiků na internetu v angličtině), nevadí kovové knoflíky na jeansech. Takže s kalhotami nebude problém. Divili by jste se, kolik lidí tento problém má, jen se stím nesvěřují.

Prosím, nesnažte se to děti odnaučit. Časem možná dospějí do fáze, že jim nebude vadit pohled na ně, ale smiřte se s tím, že je nikdy nosit nebudou. Vždyť taková patentka nebo i zip mají své kouzlo.

A našít knoflíky na oblíbenou hračky? Šílený nápad (a pro mě opravdu nechutná představa). Prostě akceptujte, že jsou něčím jiní.

Odkazy v AJ:
http://www.gregology.net/koumpounophobia/
http://www.kamps.org/haje/koumpounophobia-fear-of-buttons/